ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1570.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 1570/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně M. K. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 5/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2015, č. j. 57 Nc 7/2015-33, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě rozhodl, že nesouhlas Okresního soudu v Ostravě s postoupením věci je důvodný. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podala žalobkyně dovolání, při jehož podání nebyla zastoupena advokátem.
Žalobkyně současně s podáním dovolání navrhla, aby jí byl bezplatně ustanoven advokát pro vyhotovení dovolání, uvedený návrh byl však pravomocně zamítnut.
Usnesením ze dne 10. 1. 2017, č. j. 22 C 5/2015-140, byla žalobkyně soudem prvního stupně vyzvána k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě sedmi dnů a byla poučena, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví. Žalobkyně nedostatek povinného zastoupení neodstranila.
Nejvyšší soud nepřehlédl, že žalobkyně ve svém podání na č. l. 115 žádala soud, aby jí veškerou korespondenci zasílal na adresu V. K., a že výzva k odstranění nedostatku povinného zastoupení jí byla doručována na jinou adresu. Nejvyššímu soudu je však z jeho činnosti známo, že žalobkyně podává značné množství dovolání (jen za první čtvrtletí letošního roku bylo Nejvyššímu soudu předloženo šest dovolání žalobkyně). Musela si proto být vědoma podmínky povinného zastoupení, neboť byla již mnohokrát poučena o následcích nesplnění této podmínky (např. v řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 20 Cdo 1050/2017).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně jako dovolatelka právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že má sama právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 23. května 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu