ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1575.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 1575/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce M. K. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro budoucí řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 10148/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2016, č. j. 15 Co 64/2016-90, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně svým usnesením ze dne 4. 5. 2015, č. j. 32 Nc 10148/2014-69, rozhodl, že návrh navrhovatele na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů ze dne 15. 10. 2014 se zamítá.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 8. 2. 2016, č. j. 15 Co 64/2016-90, rozhodl, že odvolání žalobce se odmítá. Rozhodl tak proto, že žalovaný ani přes výzvu soudu prvního stupně k doplnění odvolání o náležitosti dle §205 odst. 1, 2 o. s. ř. tyto náležitosti nedoplnil, ačkoliv byl poučen o možnosti, že může být jeho odvolání odmítnuto.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř., “ jako nepřípustné odmítl.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Dovolací soud musí dovolání s ohledem na §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. odmítnout, aniž by se mohl věcí dále zabývat, a to i přes skutečnost, že napadené rozhodnutí obsahovalo poučení o možnosti podat dovolání k Nejvyššímu soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3608/2009, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014. sp. zn. 25 Cdo 1686/2014; všechny dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz ).
Přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku je upravena zákonem (občanským soudním řádem) a dovolací soud je vázán při posuzování přípustnosti dovolání pouze zákonem. Přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího osudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, nemůže být založena nesprávným poučením odvolacího soudu v napadeném usnesení.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu