ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1699.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 1699/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 138/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2016, č. j. 44 Co 47/2017-31, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 12. 2016, č. j. 50 C 138/2016-19, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. Při svém rozhodování vycházel z toho, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (srov. §30 a §138 občanského soudního řádu).
Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 23. 1. 2016, č. j. 44 Co 47/2017-31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalobce netvrdí žádné skutečnosti, které by odpovídaly hypotéze některé právní normy. Odvolací soud dodal, že žalobce opakovaně podává naprosto totožné žaloby (pouze s obměnou osob, které nazývá „státní zločinci“), že soudy mu vždy opakovaně vysvětlí „nesmyslnost“ jeho požadavků, žalobce však totožné žaloby podává dále, proto se vyjma zjevně bezúspěšného uplatňování práva jedná i o zneužití práva na soudní ochranu.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 35). Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 9. 3. 2017, č. j. 50 C 138/2016-39, řádně doručeným žalobci, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do 15 dnů a současně nebude-li Nejvyšším soudem učiněn závěr, že by měl být žalobci zástupce ustanoven, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce reagoval pouze podáním nové žádosti o ustanovení advokáta (č. l. 44). O té již soud prvního stupně nerozhodoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016) a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016 sp. zn. 30 Cdo 4347/2016).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Dospěl k závěru, že předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. nejsou splněny.
Žalobce se v žalobě a jejím doplnění (č. l. 20) omezil na neurčitá tvrzení o státních zločincích, kvůli kterým je jeho uzdravení zcela nemožné, avšak neuvedl žádné konkrétní jednání (orgánů) státu, v důsledku něhož mu měla vzniknout újma.
Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce zahajuje velké množství soudních sporů se státem, většinou neúspěšně (jen za první čtvrtletí tohoto roku bylo Nejvyššímu soudu předloženo 35 žalobcových dovolání). V podání, kterým řízení zahájil, přitom žalobce neuvedl ani takové rozhodné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby. Žalobce tedy nevylíčil, alespoň v hrubých rysech, čeho se domáhá a z jakého důvodu. Vzhledem absenci vylíčení takových rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby, a vzhledem k dalším okolnostem případu, je nutno podání žalobce, jímž bylo řízení zahájeno, posoudit jako svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, citované výše).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 18. dubna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu