ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1781.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 1781/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) V. B., b) H. N. , c) nezl. V. B. , d) H. H. , e) nezl. P. W. , všichni zast. T. V., obecným zmocněncem, proti žalovanému Ředitelství silnic a dálnic ČR , IČO: 65993390, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 166/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. 3 Co 15/2015-188, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem v záhlaví uvedeným (dále také jen „napadený rozsudek“) potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2014, č. j. 66 C 166/2013-151, v rozsahu, v němž byl odvoláním napaden.
Výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobci a) 40 000 Kč, žalobkyni b) 40 000 Kč, žalobkyni d) 20 000 Kč a žalobkyni e) 20 000 Kč. Výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně byla žaloba ve zbývajících požadavcích žalobců a) až e) zamítnuta. Výrokem III. rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl toliko žalovaný, a to v rozsahu vyhovujícího výroku I. (tj. v rozsahu částek shora již uvedených) a nákladového výroku III.
Předmětem řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím byl nárok na poskytnutí peněžního zadostiučinění žalobcům coby osobám blízkým nezl. A. B., která zemřela dne 24. 7. 2011 na následky pádu ze strže vzniklé sesuvem podloží komunikace, kdy došlo k odlomení asfaltového povrchu této komunikace. Za stav komunikace a v souvislosti s tím za smrt nezletilé odpovídá podle žalobců žalovaný, který se tudíž dopustil neoprávněného zásahu do práva na rodinný život žalobců. Každý ze žalobců požadoval na žalovaném peněžité odškodnění nemajetkové újmy v konkrétní částce.
Napadený rozsudek byl žalovanému doručen dne 1. 12. 2016. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání dne 1. 3. 2017 (toho dne bylo dovolání svěřeno poštovní přepravě). Žalovaný vysvětluje, že dovolání bylo podáno včas (v tříměsíční lhůtě), neboť napadený rozsudek obsahuje nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání.
Dovolání je opožděné.
Podle §240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (odst. 1 věta první). Neobsahuje – li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje – li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do tří měsíců od doručení (odst. 3 věta druhá).
Jestliže byl žalovanému doručen napadený rozsudek dne 1. 12. 2016, pak dvouměsíční lhůta k podání dovolání uplynula (marně) dnem 1. 2. 2017. Dovolání podané žalovaným dne 1. 3. 2017 je tudíž opožděné, a proto dovolací soud postupem dle §243c odst. 3 věta první a §218a o. s. ř. toto dovolání pro opožděnost odmítl.
V projednávané věci nelze aplikovat citované ustanovení §240 odst. 3 věta druhá o. s. ř., neboť poučení odvolacího soudu v napadeném rozsudku o nepřípustnosti dovolání je správné.
Dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
V projednávané věci nelze pro účely posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu nyní předestřené normy sčítat peněžitá plnění pro jednotlivé žalobce (vyjma žalobce c/, jehož se odvolací řízení vůbec netýkalo), neboť jde o samostatné nároky plynoucí ze samostatných věcí spojených již v žalobě ke společnému projednání. Totiž každý ze žalobců se domáhá samostatného zadostiučinění (satisfakce) pro sebe a mohl by takto postupovat i odděleně (v samostatném řízení) od ostatních žalobců. Je nepodstatné, že k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobců mělo dojít jediným jednáním (opomenutím) žalovaného. Tedy předmětem řízení byly samostatné nároky jednotlivých žalobců a z tohoto pohledu bylo rozsudkem odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu rozhodnuto o několika samostatných peněžitých plněních, kdy žádné z nich nepřevyšuje 50 000 Kč. Obdobně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2014, sp. zn. 33 Cdo 456/2014 (in http://n.soud.cz ), přičemž v nyní projednávané věci své samostatné nároky ke společnému projednání spojili sami žalobci, jak již shora zmíněno.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu