ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1837.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 1837/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Mgr. et Mgr. B. K. , zastoupené JUDr. Dušanem Kučerou, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 403/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 33/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, č. j. 28 Co 312/2016-95, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
:
Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala náhrady za nemajetkovou újmu ve výši 105 000 Kč, jež jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18 C 185/2006.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 5. 2016, č. j. 15 C 33/2016-73, zamítl žalobu o zaplacení 105 000 Kč (výrok I) a zavázal žalobkyni, aby zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení 600 Kč (výrok II).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně v plném rozsahu odvolání k Městskému soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“). Odvolací soud výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro vady.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. žalobkyně založila na podmínce, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka měla být posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění žalobkyně) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013). Jinak řečeno, pro danou právní otázku existuje určité řešení přijaté v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, avšak žalobkyně se domnívá, že Nejvyšší soud by se měl od této své dosavadní rozhodovací praxe odchýlit a již vyřešenou otázku posoudit odlišně, než jak činil v obdobných věcech dosud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4451/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Dovolatelka ovšem žádnou judikaturu Nejvyššího soudu, od které by se měl tento soud odchýlit, neuvedla.
Žalobkyně v dovolání odkazuje na ustanovení Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, to však samo o sobě jako vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nepostačuje (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16, zejm. odst. 14 in fine). Nejedná se přitom o případ, kdy by žalobkyně ve svém dovolání sice neodkázala na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, ale z dovolání by bylo zřejmé, od jaké judikatury Nejvyššího soudu se podle žalobkyně odvolací soud při řešení konkrétní právní otázky odchýlil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. I. ÚS 3507/16).
Požadavek žalobkyně, aby dovolací soud posoudil věc jinak než soud odvolací, tedy uvedenému předpokladu přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. významově neodpovídá.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 30. května 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu