ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně Mgr. D. K., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 285/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, č. j. 11 Co 64/2016-33, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 2. 3. 2016, č. j. 11 Co 64/2016-33, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 15. 1. 2016, č. j. 18 C 285/2015-19, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznává (výrok I usnesení soudu prvního stupně) a že se její žádost o ustanovení zástupce zamítá (výrok II usnesení soudu prvního stupně).
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu (č. j. 11 Co 64/2016-33) podala žalobkyně dovolání ze dne 12. 4. 2016 (č. l. 37 a 41), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyla žalobkyně zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání. Žalobkyně současně v dovolání požádala „o osvobození od placení soudních poplatků pro dovolání a ustanovení advokáta pro sepsání dovolání a pro dovolací řízení.“
Soud prvního stupně o její žádosti rozhodl usnesením ze dne 29. 8. 2016, č. j. 18 C 285/2015-56, tak, že žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl její žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok II). Odvolací soud usnesením ze dne 1. 11. 2016, č. j. 11 Co 410/2016-71, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (č. j. 11 Co 410/2016-71) podala žalobkyně dovolání ze dne 4. 12. 2016 (č. l. 72 a 78). Žalobkyně současně v dovolání požádala „o osvobození od placení soudních poplatků za dovolání a o ustanovení advokáta pro sepsání dovolání a pro dovolací řízení.“
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podle rozhodnutí o určení advokáta dle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, zplnomocnila advokáta JUDr. Jana Šafru, LL.M., k posouzení právního stavu ve věci dovolání proti usnesení odvolacího soudu č. j. 11 Co 410/2016-71 včetně nahlížení do tohoto spisu, a to i před soudem prvního stupně pod sp. zn. 18 C 285/2015, případně sepis dovolání proti usnesení odvolacího soudu č. j. 11 Co 410/2016-71 a zastoupení v řízení u soudu dovolacího (srov. plnou moc žalobkyní podepsanou dne 14. 12. 2016, advokátem přijatou dne 15. 12. 2016). Řádné dovolání však prostřednictvím výše uvedeného advokáta podáno nebylo.
Žalobkyně podáním ze dne 28. 12. 2016 opět požádala „o plné osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení advokáta soudem pro celé řízení včetně dovolacího řízení“ ve věci vedené pod sp. zn. 18 C 285/2015.
Žalobkyní podané dovolání (proti usnesení odvolacího soudu č. j. 11 Co 410/2016-71) Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5/2017).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že má sama právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobkyně nebyla v tomto dovolacím řízení vyzvána, aby si zvolila zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně podává značné množství dovolání. Žalobkyně si proto musela být vědoma podmínky povinného zastoupení, když byla již mnohokrát poučena o následcích neodstranění takové vady (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3681/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5091/2016).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 30. května 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu