ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2013.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2013/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 66/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2017, č. j. 14 Co 58/2017-38, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 1. 2017, č. j. 31 C 66/2016-31, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, neboť žalobce neuvádí konkrétní skutkové okolnosti, ze kterých by vyplývalo, že mu nějaký nárok vůči státu vznikl. Rovněž uvedl, že splnění podmínek pro ustanovení zástupce pro řízení nelze osvědčit předložením rozhodnutí o tom, že v minulosti v jiných řízeních soudy žalobcově žádosti vyhověly, protože tato rozhodnutí nejsou pro jiná řízení závazná.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 22. 3. 2017, č. j. 31 C 66/2016-42, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do 20 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval přípisem ze dne 10. 4. 2017, ve kterém požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, nedostatek povinného zastoupení však neodstranil. O této žádosti již soud prvního stupně nerozhodoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016) a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. platí, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016 sp. zn. 30 Cdo 4347/2016).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Dospěl k závěru, že předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. nejsou splněny.
Žalobce se v žalobě a jejím doplnění omezil na neurčitá tvrzení o státních zločincích a uvedl, že je mu upřeno právo na spravedlivý proces daný čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Neuvedl ovšem žádné rozhodné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby. Žalobce tedy nevylíčil, alespoň v hrubých rysech, čeho se domáhá a z jakého důvodu.
Nejvyšší soud považuje za přiléhavý názor odvolacího soudu o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva žalobcem. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014)].
Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 30. května 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu