ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2017.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2017/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 83/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2015, č. j. 70 Co 505/2014-113, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 7. 2014, č. j. 42 C 83/2011-93, kterým bylo konstatováno porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 429/2008 (výrok I soudu prvního stupně) a byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok II soudu prvního stupně); zároveň odvolací soud změnil výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 336 Kč, a současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 170 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Současně s podáním dovolání žalobce požádal o bezplatné ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Návrh žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 8. 2015, č. j. 42 C 83/2011-124, zamítnut. Odvolání proti tomuto usnesení bylo následně odmítnuto usnesením odvolacího soudu ze dne 21. 9. 2015, č. j. 70 Co 357/2015-128, proti kterému žalobce podal dovolání, přičemž řízení o tomto dovolání bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu, ze dne 1. 12. 2016, č. j. 30 Cdo 2593/2016-139.
Poté soud prvního stupně vyzval žalobce usnesením ze dne 17. 3. 2017, č. j. 42 C 83/2011-141, aby odstranil nedostatek povinného zastoupení ve lhůtě deseti dnů s poučením, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví. Žalobce ve lhůtě uvedené ve výzvě nesplnil podmínku stanovenou v §241 o. s. ř., a to ani přes poučení soudu o důsledcích své nečinnosti.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.
Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2, části věty před středníkem, a §104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 30. května 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu