ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2263.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2263/2017-537
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, ve věci J. V. , omezené ve svéprávnosti, zastoupené opatrovnicí obcí Drahonice, a procesní opatrovnicí JUDr. Jitkou Třeštíkovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 45, za účasti Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích, o svéprávnost a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 1 P 211/2014, o dovolání obce Drahonice proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. ledna 2017, č. j. 19 Co 2391/2016-514, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) konstatuje, že dovolání obce Drahonice (dále již „dovolatelka“) proti té části v záhlaví označeného rozsudku, jímž bylo rozhodnuto, že opatrovníkem J. V., omezené ve svéprávnosti, se jmenuje dovolatelka, který je oprávněna zastupovat opatrovankyni při všech právních jednáních v rozsahu omezení její svéprávnosti (podle rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. září 2016, č. j. 1 P 211/2014-483) neobsahuje zákonem stanovené náležitosti. V dovolání konkrétně absentuje vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., kterážto okolnost znemožňuje dovolacímu soudu, aby se mohl vůbec zabývat otázkou, zda podané dovolání je či není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Jak se podává z obsahu dovolání, dovolatelka v něm sice vymezila dovolací důvod spočívající v tvrzení o nesprávném právním posouzení věci v řešení právní otázky jmenování opatrovníka posuzované, která (ve smyslu evidenčního) nemá trvalé bydliště na území dovolávající se obce, avšak k zákonem požadovanému vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř. pouze uvedla, že tato právní otázka „dosud nebyla Nejvyšším soudem uceleně judikována, respektive byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a to jak v rámci jednotlivých rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, tak vůči rozhodnutím Ústavního soudu ČR, a má být posouzena jinak“ , aniž by dále rozvedla, pro která rozhodnutí dovolacího soudu vyvozuje takový závěr, respektive aniž by vyložila rozhodnutí dovolacího soudu, v němž byla předmětná otázka dovolacím soudem vyřešena a měla by jím být posouzena jinak.
Pokud dovolatelka v dovolání předkládá svůj právní náhled na řešení dané právní otázky, pak je třeba poznamenat, že vedení prosté právní polemiky s odvolacím soudem přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá.
Kromě toho ovšem nelze nepostřehnout, že dovolatelce se dostalo patřičné informace o právním nazírání dovolacího soudu na danou problematiku v dovolací věci sp. zn. 30 Cdo 1392/2016, v níž dovolatelka rovněž brojila proti jejímu jmenování do funkce opatrovníka osoby omezené ve svéprávnosti, přičemž dovolací soud v usnesení ze dne 8. února 2017, sp. zn. 30 Cdo 1392/2016 (in http://www.nsoud.cz ), vyložil, že způsobilost být veřejným opatrovníkem má obec, kde má opatrovanec bydliště, přičemž podle §80 odst. 1 věta první o. z. platí, že člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam, s výhradou změny okolností. Dovolatelce je také nepochybně známo, že proti tomuto usnesení dovolacího soudu podala ústavní stížnost, kterou však Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 9. května 2017, sp. zn. II. ÚS 907/17 (in http://nalus.usoud.cz ) odmítl. Ústavní soud pak v tomto rozhodnutí mj. uvedl, že z §80 o. z. je jednoznačné, že pojem „bydliště“ nelze zaměňovat s „trvalým pobytem“ podle zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů. Dovolací soud přitom nemá důvod se od této rozhodovací praxe odchýlit.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavřel, že podané dovolání trpí vadou, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat a která nebyla dovolatelkou odstraněna v zákonné lhůtě (§241b odst. 3, §243b a §243c odst. 1 o. s. ř.); dovolání bylo proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu