ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2404.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2404/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B. , proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) Okresnímu soudu v Hradci Králové , se sídlem v Hradci Králové, Ignáta Herrmanna 227/2, 3) Krajskému soudu v Hradci Králové , se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 218, o náhradu škody a zadostiučinění za psychickou a zdravotní újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 51/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2016, č. j. 91 Co 159/2016-93, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhá zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou psychickou a zdravotní újmu.
Okresní soud v Hradci Králové vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů doplnil své podání tak, aby splňovalo náležitosti požadované občanským soudním řádem v §79 odst. 1 pro návrh na zahájení řízení.
Žalobce v následném podání uvedl, že není schopen sám hájit svá práva a požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Vzhledem k tomu, že na straně žalované vystupoval jak Okresní soud v Hradci Králové, tak Krajský soud v Hradci Králové, byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o přikázání věci podle §12 odst. 1 o. s. ř. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. Ncd 124/2015-50, byla věc vedená u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 229/2015 přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů řádně odůvodnil svůj návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů a zejména věrohodným způsobem osvědčil své osobní, majetkové a výdělkové poměry.
Žalobce na tuto výzvu reagoval doložením prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, lékařské dokumentace a několika usnesení, jimiž bylo jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů vyhověno.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 7. 2016, č. j. 26 C 51/2016-87, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné, když seznal, že ze strany žalobce jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když žalobce i přes výzvu nedostatečně vylíčil skutečnosti, ze kterých by alespoň v základních rozměrech vyplývalo, z jakých důvodů žalobní nárok uplatňuje. Nejsou tak splněny procesní podmínky pro vyhovění návrhu na ustanovení právního zástupce, když odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1502/2009.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň opětovně požádal o ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 13. 9. 2016, č. j. 26 C 51/2016-97, doručeným žalobci dne 20. 9. 2016, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si ve lhůtě 15 dnů pro podání dovolání v této věci zvolil dle §241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2016, č. j. 91 Co 159/2016-93, s tím, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu toliko opětovně zopakoval svou žádost o ustanovení advokáta, aniž by osvědčil nové skutečnosti svědčící pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Tato žádost byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 10. 2016, č. j. 26 C 51/2016-100.
Odvolací soud usnesením ze dne 30. 12. 2016, č. j. 91 Co 275/2016-106, k odvolání žalobce změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 7. 10. 2016, č. j. 26 C 51/2016-100, tak, že se nevydává.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ). Uvedené závěry jsou přiměřeně použitelné i v nyní projednávané věci. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že tímto usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia došlo ke sjednocení do té doby nejednotné rozhodovací praxe jednotlivých tříčlenných senátů, a to postupem podle §20 zákona o soudech a soudcích.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle §138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nejvyšší soud považuje za přiléhavý názor odvolacího soudu o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu soudu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2017
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu