ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2452.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2452/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně JUDr. J. H. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 113/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, č. j. 72 Co 394/2016-106, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala jednak náhrady škody ve výši ušlého platu a náhrad soudce Ústavního soudu ve výši 3 942 000 Kč, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem žalované, jednak zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 20 000 000 Kč, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 325/90. V části, v níž se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, byla žaloba pravomocně odmítnuta. Předmětem řízení tak zůstal pouze nárok na náhradu škody.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 5. 2016, č. j. 23 C 113/2013-92, zamítl žalobu o zaplacení částky 3 942 000 Kč (výrok I) a zavázal žalobkyni, aby zaplatila žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně v plném rozsahu odvolání k Městskému soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“). Odvolací soud výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, jež prokázala své právnické vzdělání, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka vymezení předmětu řízení nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobkyní byly v řízení uplatněny dva samostatné nároky. Zhodnocení, zda se jedná o samostatný nárok či nikoliv, přitom vychází z toho, zda jsou skutečnosti rozhodné pro posouzení opodstatněnosti dílčích nároků rozdílné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1244/2015), což byl právě řešený případ, neboť žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení a vedle něj rovněž nárok na náhradu škody odpovídající výši ušlého platu a náhrad soudce Ústavního soudu.
Ohledně dalších námitek, které jsou v dovolání uvedeny (neposkytnutí lhůty k vyjádření se k úkonu žalované, nepřijatelný rozsah porušení procesních práv žalobkyně), žalobkyně neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení soudu prvního stupně a soudu odvolacího nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Dovolání tak v části obsahující další námitky žalobkyně trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je v uvedené části odmítnout.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 14. 9. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu