ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2488.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2488/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. R. , zastoupeného JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 113 654 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 283/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, č. j. 54 Co 370/2016 - 108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 4. 2016, č. j. 28 C 283/2015-81, byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované uhradit mu částku ve výši 113 654 Kč s příslušenstvím (výrok I), dále byla žalobci uložena povinnost uhradit žalované částku ve výši 900 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobce byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku I (výrok I), výrokem II byl změněn nákladový výrok rozsudku nalézacího soudu tak, že se žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení (výrok III).
Žalobce se po žalované domáhal uhrazení částky ve výši 113 654 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout na základě postupu Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci sp. zn. 20 P 40/2002. V tomto řízení vydal Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodnutí, jímž schválil učinění právního úkonu za nezletilého (podání žaloby k Okresnímu soudu v Chebu). Řízení před Okresním soudem v Chebu (žaloba proti Léčebným lázním Kynžvart na náhradu škody, nemajetkové újmy a ztížení společenského uplatnění) skončilo částečným úspěchem žalobce, neboť mu bylo přiznáno odškodnění v částce ve výši 9 600 Kč, avšak v částce 990 400 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobci byla proto uložena povinnost uhradit žalované v řízení před Okresním soudem v Chebu částku ve výši 95 654 Kč na nákladech řízení. Uvedenou částku spolu s náklady právního zastoupení v řízení před Okresním soudem v Chebu (18 000 Kč) pak považuje žalobce za škodu vzniklou na základě nesprávného úředního postupu Obvodního soudu pro Prahu 10 ve věci sp. zn. 20 P 40/2002 ve smyslu §13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“).
Odvolací soud se plně ztotožnil s rozsahem dokazování provedeným soudem prvního stupně, stejně tak s právním posouzením a vyšel z následujícího. Nalézací soud vyložil, že odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci může být založena na dvou odpovědnostních titulech, a to nezákonném rozhodnutí (§7 a násl. OdpŠk) či nesprávném úředním postupu (§13 a násl. OdpŠk), přičemž mezi uvedeným odpovědnostním titulem a vzniklou škodou musí být dána příčinná souvislost. V tomto případě však uzavřel, že absentuje právě odpovědnostní titul, jelikož rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 nebylo zrušeno ani změněno. V konání Obvodního soudu pro Prahu 10 nebyl shledán ani nesprávný úřední postup, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci rozhodovací činnosti, ale neodrazí se v obsahu vydaného rozhodnutí. Nad to soud prvního stupně upozornil, že rodiče nezletilého schválení takového právního úkonu navrhovali. Žalobce, tehdy nezletilý, byl před Okresním soudem v Chebu zastupován advokátem, který měl zákonným zástupcům vysvětlit reálnost podané žaloby a případná úskalí, zejména v podobě možnosti hrazení nákladů řízení protistraně. Odvolací soud k těmto argumentům nalézacího soudu připojil odkazy na relevantní judikaturu a odbornou literaturu k problematice nesprávného úředního postupu a upozornil, že podmínka §8 odst. 3 OdpŠk brání tomu, aby řízení podle OdpŠk plnilo funkci náležející opravným prostředkům. Závěrem odvolací soud konstatoval, že nebyl shledán odpovědností titul žalobce vůči žalované, a pokud by se od tohoto závěru odhlédlo, bylo by nutno v prvé řadě zvažovat úlohu těch, kteří schválení právního úkonu požadovali.
V záhlaví specifikované rozhodnutí odvolacího soudu bylo napadeno dovoláním žalobce, jehož přípustnost je shledávána ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného či procesního práva, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud řešena. Dovolání je dle žalobce důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dále žalobce předkládá argumentaci napadající úvahu odvolacího soudu o spoluodpovědnosti rodičů žalobce či jeho právního zástupce v řízení před Okresním soudem v Chebu na vzniklé škodě. Žalobce tvrdí, že po něm (tehdy nezletilém) či jeho zákonných zástupcích (laicích) nelze spravedlivě požadovat, aby nedůvěřovali opatrovnickému soudu ve vztahu ke správnosti rozhodnutí o schválení provedení úkonu za nezletilého. Je naopak povinností opatrovnického soudu, aby výhodnost učinění určitého úkonu či naopak možnost újmy pro nezletilého odborně zvážil. Postup opatrovnického soudu byl dle žalobce formalistický a vedl k tomu, že je žalobce nyní zadlužen.
Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího, tak i nalézacího soudu a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Předložené dovolání však shora uvedené podmínky nesplňuje.
Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vystavěno (ve shodě s rozhodnutí soudu prvního stupně) na závěru, že v dané věci není dán odpovědnostní titul přičitatelný žalované. Další úvahy o možném podílu odpovědnosti dalších osob na vzniku škody žalobci byly pouze doplňkové a podpůrné. Ačkoli žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, takovou otázku neformuluje a pouze z obsahu podání lze dovodit, že žalobce spatřuje nesprávné právní posouzení odvolacího soudu v úvahách o podílu dalších osob na zapříčinění vzniku škody žalobci. Jak však bylo shora uvedeno, na této úvaze napadené rozhodnutí nespočívá a předložená argumentace proto není s to založit přípustnost dovolání.
S ohledem na shora uvedené, nebylo dovolání shledáno přípustným a proto je podle §243c odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. 8. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu