ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2516.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2516/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce T. Z. , proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 312/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2015, č. j. 15 Co 256/2015-224, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 2. června 2015, č. j. 14 C 312/2017-212, kterým byl zamítnuta žaloba žalobce na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 312/2017. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 17. září 2015 dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem.
Žalobce současně s podáním dovolání navrhl, aby mu byl bezplatně ustanoven advokát pro vyhotovení dovolání, neboť je invalidní důchodce a nemá finanční prostředky „na obhajobu a podobně“. Uvedený návrh žalobce byl zamítnut pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. října 2016, č. j. 14 C 312/2017-255, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 22. 12. 2016, č. j. 15 Co 608/2016-261.
Usnesením ze dne 9. února 2017, č. j. 14 C 312/2007-263, řádně doručeným žalobci, byl žalobce soudem prvního stupně vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě deseti dnů ode dne doručení usnesení. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v takovém případě dovolací řízení zastaví. Podáním ze dne 24. února 2017 však žalobce podal opětovný návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, jelikož je invalidní důchodce a má „malí důchod“.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Žalobce coby dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Pokud žalobce v návaznosti na pravomocné zamítnutí svého předchozího návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů neprodleně podal nový a obsahově zcela totožný návrh, pak se k jeho opakovanému návrhu na ustanovení zástupce nepřihlíží, neboť žalobce takovým postupem evidentně maří řádný postup v řízení. Ve shodě s ustanovením §2 a §6 o. s. ř. takový zneužívající procesní postup žalobce nepožívá právní ochrany, neboť odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení §41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. I pokud by uvedené podání žalobce nemělo zneužívající charakter, nebylo by možno o něm věcně rozhodnout a řízení o návrhu žalobce by bylo nutno zastavit, poněvadž žalobce v opakovaném návrhu na ustanovení zástupce neuvádí žádné nové skutečnosti (k takovému postupu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99/2013 Sb. rozh. obč.).
Z doposud uvedeného vyplývá, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2, části věty před středníkem, a §104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 20. září 2017
Mgr. Hynek Zoubek
pověřený člen senátu