ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2595.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2595/2017-251
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobců a) J. Š. a b) nezl. , proti žalovaným 1) České televizi, se sídlem v Praze 4 – Kavčí Hory, Na hřebenech II 1132/4, a 2) Městu Kuřim, se sídlem v Kuřimi, Jungmannova 968, o ochranu osobnosti a obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 87/2011, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2017, č. j. 1 Co 9/2017-232, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. července 2016, č.j. 1 Co 66/2016-217, potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. června 2016, č. j. 24 C 87/2011-210, kterým soud nepřiznal žalobcům a) a b) pro řízení o žalobě na obnovu řízení osvobození od soudních poplatků a neustanovil jim zástupce z řad advokátů.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci vlastnoručně sepsané dovolání, ve kterém požádali o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. ledna 2017, č. j. 24 C 87/2011-226, nepřiznal žalobcům osvobození od soudních poplatků a neustanovil jim zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. února 2017, č. j. 1 Co 9/2017-232, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že pokud žalobci nebyli schopni doplnit návrh na obnovu řízení o sdělení nových skutečností a důkazů, nejedná se o otázku právní, k jejímuž formulování by bylo potřeba právních znalostí, ale jde o sdělení faktického stavu, ke kterému jsou nepochybně způsobilí i objektivně schopní. Pokud tak neučinili, má soud za to, že lze předpokládat, že žádný důvod k obnově řízení nemají, což lze vyhodnotit jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Proti tomuto usnesení podali žalobci další vlastnoručně sepsané dovolání a opětovně požádali o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud poté vyzval dovolatele usnesením ze dne 12. října 2017, č. j. 2594/2017-243, aby si pro dovolací řízení zvolili ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení zástupce z řad advokátů a podali v této lhůtě jeho prostřednictvím řádné dovolání. Současně byli poučeni, že v případě neodstranění nedostatku povinného zastoupení, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesení bylo doručeno žalobcům dne 6. listopadu 2017, do dnešního dne však dovolatelé nedostatek podmínky řízení neodstranili; přípisem ze dne 16. listopadu 2017 pouze opětovně požádali o ustanovení zástupce z řad advokátů, případně o prodloužení lhůty k zajištění si zastoupení vlastní cestou.
Při projednávání dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2017, č. j. 1 Co 9/2017-232, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolatelům byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když dovolatelé uplatňují svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo za situace, kdy nebyli schopni přes výzvy soudu prvního stupně v přiměřené lhůtě doplnit návrh na obnovu řízení o sdělení nových skutečností a důkazů, což by jim bez ohledu na to, zda měli přiděleného zástupce, otevřelo cestu k projednání jejich návrhu. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelům zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatelé neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byli dovolacím soudem vyzváni (přičemž k realizaci této procesní povinnosti měli celkově dostatečný časový prostor), Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. prosince 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu