ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.271.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 271/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 76/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2016, č. j. 53 Co 167/2016-31, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 11. 2015, č. j. 31 C 76/2015-16, odmítl žalobu ze dne 20. 2. 2015 doplněnou podáním ze dne 23. 9. 2015 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 12. 2015, č. j. 31 C 76/2015-20, odmítl odvolání žalobce (proti usnesení soudu prvního stupně č. j. 31 C 76/2015-16) podle §208 odst. 1 občanského soudního řádu pro opožděnost, jelikož napadené usnesení bylo žalobci doručeno dne 23. 11. 2015, odvolací lhůta uplynula dne 8. 12. 2015, následující den usnesení nabylo právní moci a odvolání podal žalobce dne 14. 12. 2015 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 30. 5. 2016, č. j. 53 Co 167/2016-31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti výše uvedenému usnesení soudu prvního stupně (č. j. 31 C 76/2015-20) ve spojení s usnesením soudu odvolacího (č. j. 53 Co 167/2016-31) podal žalobce dovolání ze dne 5. 6. 2016 (č. l. 32), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Soud prvního stupně o žádosti žalobce rozhodl usnesením ze dne 13. 6. 2016, č. j. 31 C 76/2015-34, tak, že žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (výrok II). Odvolací soud usnesením ze dne 4. 11. 2016, č. j. 53 Co 271/2016-39, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (č. j. 53 Co 271/2016-39) podal žalobce dovolání ze dne 11. 12. 2016 (č. l. 40), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 22. 12. 2016, č. j. 31 C 76/2015-41, které bylo žalobci doručeno dne 29. 12. 1016, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 11. 2016, č. j. 53 Co 271/2016-39, a současně žalobce poučil, že nebude-li do dvaceti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud může dovolací řízení zastavit.
Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 8. 1. 2017 (č. l. 42), ve kterém opět požádal o ustanovení zástupce.
K žalobcem podanému dovolání (proti usnesení odvolacího soudu č. j. 53 Co 271/2016-39) Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil usnesením ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 272/2017.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, ačkoliv vzhledem k výzvě soudu prvního stupně (srov. usnesení ze dne 22. 12. 2016, č. j. 31 C 76/2015-41) si musel být vědom toho, že při podání dovolání musí být zastoupen advokátem (srov. §241 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 29. května 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu