ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3067.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3067/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) I. D. , zastoupené Mgr. Pavlem Piňosem, advokátem se sídlem v Přerově, Čechova 1184/2, a b) L. N., proti žalovaným 1) České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, a 2) Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově , se sídlem v Přerově, Smetanova 2016/2, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 242/2015, o dovolání žalobkyně a) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 2. 2016, č. j. 12 Co 2/2016-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se na žalovaných domáhali náhrady škody za zničení vozidla, ušlého zisku s tím souvisejícího, jakož i zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 6 500 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Žalobci současně požádali o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení.
Okresní soud v Přerově jako soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 11. 2015, č. j. 12 C 242/2015-24, přiznal žalobkyni a) osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 % (výrok I), žalobci b) přiznal osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok II) a oběma žalobcům ustanovil zástupce k ochraně jejich zájmů (výrok III).
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako odvolací soud v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v odvolání napadeném výroku I (výrok I odvolacího soudu), ve výroku III usnesení zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně a) v rozsahu potvrzujícího výroku I včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Otázka zhodnocení celkových majetkových poměrů pro účely rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků žalobkyni a) nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení této otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud vzal v úvahu veškeré zjištěné skutečnosti, jež jsou pro posouzení této otázky relevantní. Konkrétně odvolací soud hodnotil, že žalobkyně a) měla příjem ze závislé činnosti a že pobírala invalidní důchod, dále přihlédl ke všem prokázaným výdajům žadatelky a na základě vzájemného porovnání výše příjmů a výdajů žalobkyně a) dospěl k závěru, že má z větší části nárok na osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 % (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1240/2015).
Námitka žalobkyně a), že soudy nižších stupňů vůbec nepřihlédly k vyživovací povinnosti, kterou má žalobkyně vůči své dceři, se míjí s právním posouzením věci soudem prvního stupně i soudem odvolacím, které tuto skutečnost zohlednily, když se v rámci zkoumání výdajů žalobkyně a) zabývaly i výdaji na výživu dcery a rovněž vzaly v úvahu skutečnost, že žalobkyně a) pobírala přídavek na dítě a že se na výživě dcery podílel i její otec.
Stejně je potřeba hodnotit i námitku žalobkyně a), podle které soudy nevzaly v potaz její zdravotní stav, neboť odvolací soud tuto skutečnost zohlednil, pokud přihlédl k výdajům žalobkyně a) na léky a na hygienické pomůcky. K pozdějšímu zhoršení zdravotního stavu žalobkyně a), který nastal po rozhodnutí odvolacího soudu nelze jako k nové skutečnosti v dovolacím řízení přihlížet (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.)
Soudy rovněž správně přihlédly k tomu, že žalobkyně a) splácí úvěr a půjčku ve výši 190 000 Kč; její námitka, že uvedená skutečnost nebyla předmětem hodnocení, je taktéž nepřípadná.
Otázka zohlednění dalších soudních řízení podléhající poplatkové povinnosti přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozhodnutí odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud přihlédl k tomu, že žalobkyně a) opakovaně řetězí žádosti o osvobození od soudních poplatků, přičemž neakceptuje závěry obecných soudů ani Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2505/14), a její počínání je tak možno pokládat za sudičské (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2901/2015).
Ani námitka žalobkyně a), že pro její úplné osvobození od soudních poplatků svědčí existence „zvlášť závažných důvodů“, když její špatná majetková a sociální situace byla zapříčiněna nedostatečným a neúčinným vyšetřováním trestného činu ze strany orgánů činných v trestním řízení, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud neshledal, že by konkrétní okolnosti případu ve svém souhrnu svědčily pro závěr, že byla splněna podmínka zvlášť závažných důvodů pro plné osvobození od soudních poplatků. Okolnost, že žalobkyně a) je obětí trestného činu, neznamená bez dalšího (sama o sobě) naplnění podmínky zvlášť závažných důvodů, když v konkrétním případě musí přistoupit okolnosti další, svědčící ve prospěch závěru, že účastník není objektivně schopen zaplatit soudní poplatek ani zčásti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014). V posuzovaném případě však soudy dospěly k závěru, že žalobkyně a) je schopna uhradit soudní poplatek, resp. nést další výdaje spojené se řízením z 20 % a Nejvyšší soud neshledal jejich úvahy zjevně nepřiměřenými.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 24. ledna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu