ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.322.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 322/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně M. W. , zastoupené JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, o zaplacení 161 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 57/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016, č. j. 16 Co 206/2016-48, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, kterým se domáhala náhrady škody jí způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím ve vystavení duplikátu technického průkazu pro motocykl žalobkyně na třetí fyzickou osobu na základě plné moci, kterou měla žalobkyně údajně podepsat. Převedením motocyklu na třetí fyzickou osobu měla žalobkyni vzniknout škoda ve výši 161 900 Kč.
Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který zamítl žalobu žalobkyně a rozhodnul, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dále odvolací soud rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, potažmo i žalované, že postup pracovnice správního orgánu, který spočíval v přeregistraci motocyklu ze žalobkyně na třetí osobu, ačkoliv nebyla předložena žalobkyní podepsaná plná moc k tomuto úkonu, byl nesprávným úředním postupem, avšak mezi tímto nesprávným úředním postupem a tvrzenou ztrátou vlastnického práva žalobkyně k předmětnému motocyklu není dána příčinná souvislost, naopak je velmi pravděpodobné, že by k převodu motocyklu došlo i v případě, že by se nesprávný postup ze strany úřednice správního orgánu nestal. K tomu odvolací soud dodal, že zápis v registru motorových vozidel nemá konstitutivní účinky, nýbrž vlastnické vztahy pouze eviduje, pokud tedy žalobkyně byla vlastníkem předmětného motocyklu, neměla změna zápisu v registru vozidel na tento právní stav vůbec žádný vliv a je jeho vlastníkem doposud. V konkrétním posuzovaném případně to znamená, že nesprávný úřední postup a tvrzená ztráta vlastnického práva žalobkyně k motocyklu nejsou vzájemně ve vůbec žádném vztahu, natož ve vztahu příčiny a následku. Kromě toho odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je pouze subsidiární a nastupuje až ve chvíli, kdy žalobkyně nemůže dosáhnout uspokojení pohledávky vůči původnímu dlužníku, o což se v rovině civilní nepokusila.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátkou, včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dílem jako nepřípustné a dílem pro vady odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Odvolací soud založil svůj rozsudek mj. na závěru, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzenou majetkovou újmou a nesprávným úředním postupem.
Existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit.
I podle dovolatelky vychází napadené rozhodnutí ze správně zjištěného skutkového stavu, nicméně tvrdí-li dovolatelka, že „bez úkonu úřednice by nový 'vlastník' nemohl jednat tak, jak jednal, a žalobkyni by žádná škoda nevznikla, neboť by nemohlo dojít ani k odnětí věci z její sféry,“ nezpochybňuje svými námitkami právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci rozhodující. Napadené rozhodnutí ovšem nebylo postaveno na skutkovém zjištění, že přeregistrace vozidla umožnila odnětí motocyklu z dispozice žalobkyně. Touto argumentací tak dovolatelka uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Napadené rozhodnutí dále stojí na závěru, že odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je pouze subsidiární a nastupuje až ve chvíli, kdy žalobkyně nemůže dosáhnout uspokojení pohledávky vůči původnímu dlužníku, o což se v rovině civilní nepokusila. Ve vztahu k tomuto řešení otázky hmotného práva přitom dovolatelka nevymezuje dovolací důvod, ani předpoklady přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), naopak s tímto řešením otázky hmotného práva dovolatelka souhlasí.
Tvrdí-li dovolatelka , že se „nemohla domáhat svých práv civilní cestou, neboť jednak by nárok byl promlčen a jednak by jej nemohla ani prokázat – resp. existovalo by velké riziko jeho neprokázání a podání žaloby by se stalo ryze formálním úkonem bez jakýchkoliv důsledků, a to i v případě, že by žalobkyně byla úspěšná, neboť motocykl zmizel a osoba O. Šustra by plnění z náhrady škody nikdy nezaplatila,“ rovněž svými námitkami nezpochybňuje právní posouzení věci, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci rozhodující.
Dovolání tak stojí na polemice se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud vystavěl svůj závěr o nedostatku příčinné souvislosti a o neuplatnění nároku vůči primárnímu škůdci, tato polemika přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit nemůže.
Úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a o. s. ř. ve vazbě na §237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky, ať již z oblasti hmotného či procesního práva. Polemikou o relevantních skutkových zjištěních tak dovolatelka nečiní.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
K případným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu