ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3275.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3275/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce V. K., zastoupeného Alexandrem Petričko, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 244 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 21 C 36/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 18. 2. 2016, č. j. 36 Co 379/2015-61, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení bylo zaplacení částky 244 500 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetnou újmu, která žalobci jako oprávněnému měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení o výkon rozhodnutí vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 31 E 2268/2000.
Rozsudkem ze dne 2. 7. 2015, č. j. 21 C 36/2014-34, Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 115 221,50 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a na nákladech řízení částku 46 464 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 129 278,50 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a současně rozhodl, že žalovaná nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Napadeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (výrok I.), rozhodl, že ve výroku II. zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (výrok II.), ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 14 616,80 Kč (výrok IV.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná, jednající pověřenou zaměstnankyní s právnickým vzděláním, včasným dovoláním, a to v rozsahu, v jakém jí byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 46 464 Kč a v odvolacím řízení ve výši 14 616,80 Kč, když nesouhlasí s tím, že odvolací soud vyšel z tarifní hodnoty dané částkou, která byla předmětem řízení, čímž se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), podle které sazba odměny za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu v rozsahu nákladových výroků zrušen a věc mu byla vrácena zpět k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo jako nepřípustné ve smyslu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítnuto, když ani v jednom z napadených výroků výše přiznaných nákladů nepřesahuje částku 50 000 Kč. Kromě toho má za to, že závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, č. j. 30 Cdo 3378/2013, nelze použít, minimálně ve vztahu k odvolacímu řízení. Navíc si myslí, že „úvaha o přiznání náhrady nákladů řízení jako ‚věci neocenitelné‘ ve smyslu §9 odst. 4 písm. a) adv. tarifu není namístě. Ani jedno z vyjmenovaných řízení (věcí) nehovoří o žalobě na poskytnutí zadostiučinění z titulu odpovědnosti státu.“
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalované do výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť v rozsahu, v jakém dovoláním napadá rozhodnutí o nákladech řízení, nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč.
Dovolatelka nezpochybňuje závěr odvolacího soudu o plném procesním úspěchu žalobce, jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v odvolacím řízení. Toliko namítá, že sazba odměny za jeden úkon právní služby měla činit 3 100 Kč. Přitom v řízení před soudem prvního stupně byla žalobci přiznána náhrada nákladů odpovídající sazbě 9 300 Kč, a to celkem za čtyři úkony právní služby, a v odvolacím řízení byla přiznána náhrada nákladů odpovídající sazbě 5 740 Kč, a to celkem za dva úkony, vždy navýšená o 21% sazbu daně z přidané hodnoty. Dovolatelka se tak fakticky dovolává toho, že žalované měla být uložena povinnost k náhradě nákladů řízení v částce o 30 008 Kč nižší před soudem prvního stupně (4*(9 300 – 3 100)*1,21) a v částce o 6 388,80 Kč nižší v odvolacím řízení (2*(5 740 – 3 100)*1,21). Za této situace napadá nákladový výrok v rozsahu nepřevyšujícím 50 000 Kč [§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3
o. s. ř. ve spojení s ustanovením §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., kdy v případě objektivně nepřípustného dovolání nelze považovat náklady na sepis vyjádření za účelné.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. 1. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu