ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3389.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3389/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Ing. M. M. , zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody ve výši 653 479 659 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 92/2014 (26 C 97/2014), o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2015, č. j. 68 Co 116/2015-186, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 12. 2014, č. j. 26 C 92/2014-47, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2015, č. j. 68 Co 116/2015-186, se odmítá .
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení byla náhrada škody žalobce ve výši 653 479 659 Kč s příslušenstvím z důvodu nesprávného úředního postupu žalované, který měl spočívat v korupčním jednání jí podřízeného Finančního úřadu v Pardubicích v rámci konkurzního řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 46 K 4/2000, vyhlášeného na společnost RASTRA AG-CZ a. s., a v tom, že Finanční úřad v Pardubicích vědomě nezákonně podal trestní oznámení na zástupce a společníky úpadce RASTRA AG-CZ a. s., prokuristy Prefa Pardubice a. s. a zástupce většinových konkurzních věřitelů. Žalobci dle jeho tvrzení vznikla v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem škoda odpovídající podílu žalobce na základním kapitálu RASTRA AG-CZ a. s., který v rozhodné době činil 5%.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 9. 2015. č. j. 68 Co 116/2015-186, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 12. 2014, č. j. 26 C 92/2014-47, jímž byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Současně odvolací soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně stran nedostatku věcné aktivní legitimace žalobce, který tuto dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 9. 3. 2014, uzavřené mezi ním a F. J., kterou však žalobci byla postoupena jiná pohledávka, než je předmět žaloby v této věci. Dále žalobce tvrdí, že v souvislosti s nesprávným úředním postupem žalované vznikla společnosti RASTRA AG-CZ a. s. škoda, kterou požaduje uhradit v rozsahu 5%, tedy ani netvrdí, že by došlo ke zmenšení jeho majetku v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem žalované.
Odvolací soud jako správný potvrdil i závěr soudu prvního stupně, že nebyla prokázána existence nesprávného úředního postupu [§13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“)] či existence nezákonného rozhodnutí (§7 a §8 OdpŠk) jako jednoho z atributů odpovědnosti za škodu. Pokud žalobce tvrdí nesprávný úřední postup žalované při sestavování počátečních zůstatků ke dni vstupu RASTRA AG-CZ a. s. do konkurzu, pak v řízení bylo zjištěno, že ke zmiňovanému sestavení počátečních zůstatků došlo v rámci rekonstrukce účetnictví RASTRA AG-CZ a. s. externí účetní společností, které bylo provedeno na pokyn správce konkurzní podstaty, přičemž Finanční úřad Pardubice toto účtování nikdy s předmětnou účetní společností nekonzultoval ani neodsouhlasil. Odvolací soud tak seznal, že odpovědnost za zmiňované účtování nelze připisovat Finančnímu úřadu Pardubice a pokud jde o další tvrzené „korupční jednání“ žalované spočívající v podání trestního oznámení, pak soud prvního stupně správně uzavřel, že podání trestního oznámení je výkonem práva a nemůže být posouzeno jako nesprávný úřední postup státu.
Žalobce, zastoupen advokátem, podal včasné dovolání výslovně jak proti usnesení soudu odvolacího, tak i proti usnesení soudu prvního stupně, přičemž v úvodu dovolání žalobce uvádí, že přípustnost dovolání dovozuje ve smyslu §237 o. s. ř. od toho, že:
„1) zneužití podle teorie rozhodování v nejistotě s pravděpodobností hraničí s jistotou nesprávného právního posouzení věci k aplikaci Občanského soudního řádu ve variantě platné v režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, když soudci inkviziční (bolševickou) metodou nesporného řízení, kterým toto řízení nebylo, aplikovali Občanský soudní řád ve variantě platné v režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, k fabulaci „materiální pravdy“ k legalizaci výnosů trestné činnosti nesprávným právním posouzením věci v rozporu s čl. 6 Úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu č. 33/1997 Sb., který je označen „Trestné činy praní výnosů zločinu“, nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno,
2) zneužití podle teorie rozhodování v nejistotě s pravděpodobností hraničící s jistotou nesprávného právního posouzení věci k aplikaci Občanského soudního řádu ve variantně platné v režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, když soudci inkviziční (bolševickou) metodou nesporného řízení, kterým toto řízení nebylo, aplikovali Občanský soudní řád ve variantě platné v režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, k fabulaci „materiální pravdy“ k popření ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve vzájemně se vylučující praxi nesprávných právních posouzení věci souběžně rozhodujících senátů odvolacího soudu, nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno,
3) nesprávné právní posouzení věci ke korupční legalizaci výnosů z trestné činnosti, bezdůvodného obohacení organizovaného zločinu, justiční (konkurzní) mafie, na úkor právního předchůdce žalobce, získaných útokem na vlastnická práva právního předchůdce žalobce, prostřednictvím nezákonného trestního řízení proti právnímu předchůdci žalobce, společníkovi úpadce RASTRA AG-CZ a. s. a prostřednictvím konkurzního řízení úpadce RASTRA AG-CZ a. s., zneužitého k útoku na majetek právního předchůdce žalobce, která je dokonávána prostředky popření práva na spravedlivé soudní řízení v řízeních o náhradu škody dle zák. č. 82/1998 Sb., nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno.“
Žalovaná ve svém vyjádření navrhla dovolání odmítnout, neboť přes svoji obsáhlost nenaplňuje požadavky ustanovení §237 občanského soudního řádu.
Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 12. 2014, č. j. 26 C 92/2014-47, Nejvyšší soud podle §104 odst. 1 občanského soudního řádu zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze - není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dílem jako nepřípustné, dílem jako vadné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Výše citované body 1) až 3) dovolání neobsahují vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.). Námitky dovolatele obsažené dále v dovolání (jež čítá 155 stran textu) jsou značně nekoncentrované, přičemž převážnou část dovolání představuje polemika se závěry a postupy soudů v celé řadě jiných řízení a následné osočování soudů všech stupňů soudní soustavy a jiných státních orgánů z účasti na jednání justiční mafie. Podání je psáno způsobem obsáhlým, leč o to obtížněji srozumitelným, kdy bez zjevné systematiky dochází k rozčlenění textu do víceúrovňových seznamů s odrážkami (či číslováním), přičemž převážně není zřejmé, kde končí jeden argument a začíná jiný. Celé podání je propleteno desítkami odkazů a citací rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, ale též nižších článků soudní soustavy, z nichž dovolatel vyvozuje závěry právní, ale též skutkové. Dovolání neudržuje nosné myšlenky (jádro), a tak vedle sebe kupí různé obecně přijímané postuláty, konkrétní právní závěry, vlastní tvrzení a dedukce. Námitky dovolatele jsou značně nekoncentrované a nezřídka se míjí s tím, co je podstatou v dovolání řešené věci, tj. s otázkou, zda nesprávným úředním postupem soudních orgánů došlo ke vzniku odpovědnostního vztahu mezi státem a žalobcem.
Má-li být přitom dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 29 NSCR 36/2014). Obdobně musí být případně vymezena vzájemně rozdílná rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V bodech 1) a 2) žalobce namítá, že soudy aplikovaly ustanovení občanského soudního řádu v neplatném znění, tato námitka ovšem sama o sobě přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit nemůže, neboť k případným vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přihlíží toliko, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
V bodu 3) dovolatel převážně rozvádí svou úvahu, že předchozí postup soudů v řízení byl ovlivněn korupcí a tlakem justiční (konkurzní) mafie, aniž by srozumitelně vymezoval konkrétní dovolací důvod (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, rovněž neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (viz čl. II bod 1. ve spojení s čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb.), ve výši 300 Kč (§2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 1. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu