ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3497.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3497/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce F. J. , zastoupeného Mgr. Antonínem Wirthem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čs. legií 42/I, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 2 000 000 Kč za způsobenou nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 32/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2017, č. j. 18 Co 48/2017 - 126, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2016, č. j. 18 Co 187/2016 – 101, aniž by byl zastoupen advokátem dle §241 o. s. ř. V rámci svého podání požádal žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O této žádosti bylo zamítavě rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 12. 2016, č. j. 6 C 32/2015 – 116, ve spojení s v záhlaví uvedeným usnesením odvolacího soudu, proti němuž bylo podáno projednávané dovolání. Žalobce je zastoupen advokátem ustanoveným mu usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 19. 5.2017, č. j. 6 C 32/2015 - 139.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že v případně žalobcových podání se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, neboť žalobce opakovaně, dlouhodobě a neúspěšně uplatňuje podněty a stížnosti v souvislosti s restitučním řízením týkajícím se V. L. a navazujícími trestními řízeními vedenými před Okresním soudem v Klatovech. Tímto postupem se snaží žalobce využít všech možných prostředků k tomu, aby byly znovu projednány jeho údajné restituční nároky, o nichž bylo již pravomocně rozhodnuto.
Žalobce podal dovolání proti shora specifikovanému rozhodnutí odvolacího soudu, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. žalobce spatřuje ve skutečnosti, že se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu a že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla řešena.
Odvolací soud se dle žalobce odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013) týkající se osvětlení pojmu bezúspěšné uplatňování práva. Žalobce je přesvědčen, že jím uvedené údaje neumožňují nepochybný závěr, že žalobce takto uplatňuje své právo zjevně bezúspěšné. Taktéž došlo k odklonu od rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 765/2010) v procesním postupu soudu, který žalobce hodnotí jako nepřípustný aktivismus soudu.
Žalobce taktéž upozorňuje, že zatímco jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2016, č. j. 18 Co 187/2016 – 101, nebylo vyhověno, bylo vyhověno totožné žádosti týkající se projednávaného dovolání. V tomto postupu taktéž žalobce shledává odchýlení se od rozhodování dovolacího soudu, konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, č. j. 21 Cdo 2958/2013.
Žalobce dále připojil stať týkající se významu řízení pro jeho osobu. V závěru navrhl zrušit jak napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, tak i usnesení soudu prvního stupně a dále rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2016, č. j. 18 Co 187/2016 – 101, a navrhl vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná vyjádření k dovolání nepodala.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a o. s. ř.).
Žalobce se mýlí, pokud má za to, že se odvolací soud odchýlil od jím citované judikatury, neboť soud druhého stupně vzal v potaz (ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně) uvedenými rozhodnutími Nejvyššího soudu uvedená kritéria a logickým způsobem je aplikoval na specifické okolnosti daného případu.
Námitky týkající se „nepřípustného aktivismu soudu“, dovoláním předložené otázky neřešené či argumenty ohledně významu řízení pro osobu žalobce nejsou s to založit přípustnost dovolání, neboť na nich napadené rozhodnutí nezávisí. Pokud bylo v závěrečném návrhu ke zrušení navrženo i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2016, č. j. 18 Co 187/2016 – 101, musí tento návrh Nejvyšší soud odmítnout, neboť byl právní zástupce ustanoven pouze pro dovolací řízení proti usnesení odvolacího soudu na č. l. 126 (§243c a §243e odst. 2 posl. věta o. s. ř.)
Jako obiter dictum Nejvyšší soud dodává, že ačkoli usnesení soudu prvního stupně na čl. l. 133, kterým byl žalobci pro projednávané dovolání ustanoven zástupce, je v kontextu předchozího řízení poněkud překvapivé, nemůže být toto rozhodnutí předmětem dovolacího přezkumu (§236 o. s. ř.). Navíc na shodnou procesní situaci pamatuje usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015.
S ohledem na shora řečené nelze než uzavřít, že dovolání nebylo shledáno přípustné ve smyslu §237 o. s. ř. Nejvyšší soud jej tudíž podle §243c odst. 2 odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. 8. 2017
František Ištvánek
předseda senátu