ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3617.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3617/2017-392
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M, v právní věci žalobkyně J. Ž. , proti žalovaným 1) České republice-Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 4, 2) Obci Čeladná, se sídlem obecního úřadu Čeladná 1, zastoupené JUDr. Lubomírem Poláchem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 42, 3) Beskydskému rehabilitačnímu centru, spol. s .r.o. se sídlem v Čeladné 42, IČO 254868951, zastoupenému Mgr. Markétou Rájeckou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 42 a 4) Nemocnici ve Frýdku-Místku, příspěvkové organizaci, se sídlem ve Frýdku-Místku, Elišky Krásnohorské 321, zastoupené Mgr. Radmilou Poločkovou Přibylovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Novodvorská 667, o zaplacení 2.254.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 82/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2014, č. j. 70 Co 325/2014-310, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobkyně se domáhá žalobou náhrady újmy na zdraví a nemajetkové újmy.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. června 2014, č. j. 22 C 82/2011-298, výrokem I. zprostil K. S. výkonu funkce spočívající v zastupování žalobkyně a výrokem II. rozhodl, že se žalobkyni právní zástupce neustanovuje. Soud prvního stupně zrekapituloval, že v průběhu řízení žádala žalobkyně opakovaně o ustanovení zástupce z řad advokátů a poté po ustanovení konkrétního advokáta žádala o zproštění advokáta z této funkce pro narušení důvěry při hájení jejích práv. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, která opakovaně nesouhlasí s ustanovenými právními zástupci, které si sama vyžádala, svým chováním značně prodlužuje řízení, soud její jednání vyhodnotil jako zneužití práva na ustanovení zástupce.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 1. srpna 2014, č. j. 70 Co 325/2014-310, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o neustanovení zástupce žalobkyni potvrdil.
Žalobkyně podala dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu. Při podání dovolání nebyla zastoupena advokátem ani nedoložila, že by měla sama právnické vzdělání. V dovolání pouze opětovně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dalším přípisem pak podala návrh na přerušení řízení z důvodu řízení o její svéprávnosti.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 18. ledna 2017, č. j. 22 C 82/2011-377, výrokem I. zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a výrokem II. zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení. Soud uzavřel, že žalobkyně neosvědčila své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Neshledal ani důvodný její návrh na přerušení řízení, neboť řízení o její svéprávnosti dosud nebylo skončené, přičemž z veškerých podání žalobkyně je zřejmé, že v současné době je schopna jednat před soudem.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. dubna 2017, č. j. 70 Co 131/2017-384, výrokem I. odvolání žalobkyně proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně odmítl, výrokem II. potvrdil výrok I. ohledně zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobkyni pro dovolací řízení a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 9. června 2017, č. j. 22 C 82/2011-387, vyzval dovolatelku, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala ve lhůtě 20 dnů řádné dovolání, jinak dovolací soud řízení zastaví. Dovolatelka výše uvedený nedostatek do současné doby neodstranila, pouze v dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze 25. dubna 2017, č. j. 70 Co 131/2017-384, opětovně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Při projednání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. srpna 2014, č. j. 70 Co 325/2014-310, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li 1to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolatelce byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když dovolatelka v žádostech o ustanovení zástupce pro dovolací řízení neprokázala věrohodně svoje majetkové a osobní poměry a současně opakovaně žádala o zproštění advokátů, které si sama vyžádala. Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelce zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byla soudem prvního stupně vyzvána, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. listopadu 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu