ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.38.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 38/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně D. K. , zastoupené Mgr. Kateřinou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ostrovní 126/30, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 15.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 73/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2013, č. j. 13 Co 474/2012-371, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. července 2012, č. j. 30 C 73/2004-341, zamítl žádost žalobkyně, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. dubna 2013, č. j. 13 Co 474/2012-371, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud v odůvodnění (svého písemného vyhotovení) usnesení také uvedl, že žalobkyně požádala o ustanovení právního zástupce z řad advokátů pro toto řízení již po několikáté a svou žádost opřela znovu o stejné důvody, a to přestože její předešlé žádosti byly soudem prvního stupně zamítnuty, a ústavním přezkumem se posléze zabýval Ústavní soud, který v usnesení ze dne 21. května 2012, sp. zn. IV. ÚS 1480/12 označil ústavní stížnost žalobkyně (stěžovatelky) žádající zrušení předmětných rozhodnutí obou soudům, za zjevně neopodstatněnou a ústavní stížnost odmítl. Dále odvolací soud vyložil, že dovolatelka se nepřípustně domáhá revize předchozích rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně), kterými jejím žádostem o ustanovení právního zástupce z řad advokátů nebylo vyhověno.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala dovolatelka prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, které však Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) nepovažuje za přípustné ve smyslu §237 o. s. ř.
Je tomu tak již z toho důvodu, že v dovolacím řízení nelze revidovat skutkový stav, z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, přičemž jestliže skutkové poměry podle odvolacího soudu – oproti předchozímu stavu, kdy byla vydána předchozí (zamítavá) rozhodnutí – se nezměnily, je – též s přihlédnutím k výše zreferovanému rozhodnutí Ústavního soudu posuzujícímu ústavně právní soulad předchozích rozhodnutí obou soudů – nasnadě, že za této procesní situace přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. dovodit nelze, neboť dovolatelka právě na základě revize skutkových zjištění se nepřípustně domáhá změny právního posouzení věci. Jinými slovy řečeno, jestliže se podle odvolacího soudu skutkový stav (soudem prvního stupně, resp. odvolacím soudem zjištěné poměry dovolatelky), na jehož základě bylo odvolacím soudem rozhodováno, nezměnil, a z tohoto stavu také při rozhodování vycházel Ústavní soud, který v rozhodování obou soudů neshledal žádné ústavně právní pochybení, není možné takto již učiněné závěry v dovolacím řízení revidovat.
Odhlédnuvše od výše uvedeného dovolací soud jako obiter dictum dodává, že poměry dovolatelky, jak byly vyloženy odvolacím soudem v odůvodnění jeho napadeného usnesení, ani nezakládají úvahy o naplnění podmínek pro ustanovení zástupce dovolatelce z řad advokátů.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. června 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu