ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3856.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3856/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobkyně nezl. A. B. , zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Ostravě, Poštovní 39/2, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví , se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 57/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2016, č. j. 28 Co 166/2016-67, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobkyně se na žalované domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 Kč, jež jí měla být způsobena tím, že žalovaná jí a jejím rodičům neposkytla řádnou zdravotní péči a zdravotní služby na náležité odborné úrovni, v důsledku čehož žalobkyně není zdravá, její zdravotní potíže nejsou řádně diagnostikovány a případně léčeny.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. 4. 2016, č. j. 14 C 57/2015-62, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v případě nezletilé žalobkyně, pokud tato žádá osvobození od soudních poplatků, je nutné zjišťovat též osobní, výdělkové a majetkové poměry rodičů, kteří k žalobkyni mají ve smyslu ustanovení §855 o. z. vyživovací povinnost. Jako nesprávný pak hodnotil názor žalobkyně, že soud měl posuzovat výhradně jen poměry žalobkyně, nikoliv poměry třetích osob.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda jsou osobní, majetkové a výdělkové poměry rodičů nezletilého účastníka řízení relevantní pro posouzení jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud vyšel z toho, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků nelze celkové majetkové poměry zkoumat (pouze) ve vztahu k účastníku, jenž se domáhá osvobození od soudních poplatků, ale taktéž s přihlédnutím k poměrům v jeho rodině, neboť i tyto (ostatní) poměry ovlivňují závěr, zda účastník je či není schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3396/2015).
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá ani otázka, zda soud má přihlédnout k naspořené částce stavebního spoření, se kterou může žalobkyně disponovat až po nabytí zletilosti, neboť odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Důvod nepřiznání osvobození od soudních poplatků totiž nebyl ten, že žalobkyně je vlastníkem naspořených finančních prostředků (k nimž nadto nemá dispoziční oprávnění), nýbrž skutečnost, že rodiče žalobkyně nedoložili své osobní, majetkové a výdělkové poměry, a poměry žalobkyně tak nebyly dostatečně prokázány.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu