ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3880.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3880/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 14 000 000 Kč příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 47/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, č. j. 53 Co 48/2015-26, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 14 000 000 Kč, která představuje náhradu nemateriální újmy ve výši 12 000 000 Kč a materiální újmy ve výši 2 000 000 Kč. Nemateriální újmy se žalobce domáhá pro úmyslné nezabránění trestné činnosti a poškozování majetku žalobce ve vazbě na protiprávní postup ve stavebním řízení zřejmě vedeném Stavebním úřadem v Čáslavi s tím, že pokud jde o nemateriální újmu, byla tato částka určena žalobcem dle vlastní úvahy, jak uvádí s ohledem na aroganci státní moci, kdy není zajištěna ochrana majetku žalobce, práva a osobní cti.
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) vyzval žalobce, aby ve lhůtě 30 dnů doplnil své podání, neboť bylo nesrozumitelné, neurčité a neúplné a postrádalo náležitosti požadované v §79 o. s. ř.
Žalobce ani svým dalším podáním neodstranil základní nedostatky svého prvotního podání a pro případ, že bude soud prvního stupně s vyhotoveným doplněním nespokojený, požádal o ustanovení advokáta.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 10. 2013, č. j. 14 C 47/2013-15, rozhodl, že se žalobci zástupce pro řízení neustanovuje (výrok I), podání žalobce odmítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že v posuzované věci nejsou dány předpoklady pro ustanovení zástupce žalobci, jelikož to není nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Žalobci je zřejmé, čeho chce žalobou dosáhnout, přičemž k vylíčení (skutkových) důvodů nepotřebuje právní zastoupení, postačilo by splnit pokyny soudu obsažené ve vytýkacím usnesení. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žalobci právo na ustanovení zástupce nesvědčí, načež žalobu v uplatněném znění po právu odmítl, protože nedostatek rozhodujících skutečností neumožňoval pokračování v řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, osvobození od soudních poplatků a navrhl odklad dle §243 o. s. ř.
Žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků byly pravomocně zamítnuty usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2016, č. j. 14 C 47/2013-72, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2016, č. j. 53 Co 479/2016-77.
Usnesením ze dne 10. 5. 2017, č. j. 14 C 47/2013-79, doručeným žalobci dne 16. 5. 2017, vyzval soud prvního stupně žalobce, aby si ve lhůtě 30 dnů pro podání dovolání v této věci zvolil dle §241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, č. j. 53 Co 48/2015-26, s tím, že nebude-li do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen. Jeho žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení přitom byla již dříve pravomocně zamítnuta.
Podle §241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v §241, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle §238 přípustné.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
V situaci, kdy žalobce přes výzvu soudu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, včetně obligatorního zastoupení advokátem (§241 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. září 2017
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu