ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3962.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 3962/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) Mgr. Z. C., b) J. G, , a c) P. N. , všech zastoupených žalobkyní a) jako advokátkou se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o omluvu, podání písemné informace a peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 106/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, č. j. 35 Co 449/2014-108, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 18. 11. 2013, č. j. 29 C 106/2012-86, Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaná poskytla každému z žalobců omluvu a peněžité zadostiučinění ve výši 50 000 Kč za nemajetkovou újmu, která žalobcům měla vzniknout v důsledku nezákonného postupu Policie ČR při rozpuštění shromáždění konaného na Z. t. v B. dne 31. 5. 2009. Zároveň zamítl návrh žalobců, aby žalovaná každému z žalobců zaslala písemné informace o tom, jaké opatření přijala proti obdobným zásahům do práv účastníků, případně dalších občanů.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu žalobci podali včasné dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné.
Otázka, zda ve vztahu k nároku na poskytnutí zadostiučinění formou omluvy a poskytnutí informace o zjednání nápravy není vznesení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy, když v průběhu řízení došlo ohledně otázky promlčitelnosti těchto nároků k odklonu v judikatuře dovolacího soudu, přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OdpŠk“, se promlčují všechny v něm uvedené nároky. Uvedené posouzení je v souladu se závěry učiněnými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2387/2012; nelze přitom souhlasit s žalobci, že tímto rozhodnutím došlo k judikaturnímu odklonu ve vztahu k otázce promlčitelnosti výše uvedených nároků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4776/2014).
Ani v otázce počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty podle §32 odst. 3 OdpŠk se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud dospěl k závěru, že okamžik určující počátek běhu promlčecí lhůty (tj. okamžik, kdy se poškozený dozvěděl o vzniku újmy) nastává v době, kdy se poškozený dozvěděl, že se v jeho poměrech projevily nepříznivé důsledky nesprávného úředního postupu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1249/2014). Závěr, že se žalobci dozvěděli o vzniku tvrzené újmy (zásahu do jejich osobnostních práv) v den, kdy došlo k rozpuštění jejich shromáždění, je s citovanou judikaturou dovolacího soudu zcela v souladu. Pro počátek běhu promlčecí lhůty není naopak rozhodná vědomost poškozených o nesprávnosti úředního postupu orgánů veřejné moci (srov. rozsudek ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 2040/2012). Nelze tak souhlasit s žalobci, že se o újmě (ve všech jejích aspektech) dozvěděli až po vydání pravomocného rozhodnutí správního soudu, jímž byla přezkoumávána zákonnost postupu Policie ČR při rozpuštění shromáždění žalobců. Žalobci nastolená otázka tak přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. července 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu