ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3996.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3996/2017-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce A. Ž., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 83/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2016, č. j. 15 Co 71/2016-69, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 22. 9. 2015, č. j. 23 C 83/2013-49, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 2 777,11 EUR za období od 24. 6. 2010 do 3. 4. 2013 a částky 2 741 EUR denně za období od 4. 4. 2013 do 22. 9. 2015 (výrok I), a dále rozhodl, že je žalobce povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 300 Kč (výrok II).
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 72), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně s podáním dovolání požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro dovolací řízení (č. l. 71).
Návrh žalobce byl zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 8. 2016, č. j. 23 C 83/2013-81, které bylo následně potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 12. 2016, č. j. 15 Co 589/2016-87. Řízení o žalobcem podaném dovolání bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3998/2017.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 2. 2017, č. j. 23 C 83/2013-92, které bylo žalobci řádně doručeno dne 13. 2. 2017, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2016, č. j. 15 Co 71/2016-69, zvolil zástupcem advokáta a aby tento jím zvolený zástupce (advokát) ve lhůtě do 18. 3. 2017 nahradil žalobcem podané dovolání ze dne 15. 6. 2016 vlastním podáním. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že Nejvyšší soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 12. prosince 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu