ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4066.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4066/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Novosada a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce Ing. K. S. , zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Stodolní 741/15, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 83 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 304/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017, č. j. 28 Co 447/2016-108, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 12. 6. 2017, č. j. 28 Co 447/2016-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem v záhlaví uvedeným (dále též jen „napadený rozsudek“) změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 18. 8. 2016, č. j. 26 C 304/2015-67 (ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. 26 C 304/2015-102), v rozsahu jeho výroku II, kterým bylo uloženo žalované zaplatit žalobci částku 83 000 Kč s příslušenstvím, tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok I). Dále bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto o nákladech řízení jeho účastníků a státu (výroky II a III).
Žalobce tvrdil, že proti němu bylo vedeno trestní řízení, které skončilo zprošťujícím rozsudkem. Žalobce byl stíhán pro trestný čin porušení předpisu o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží. Žalobce byl vzat do vazby v době od 17. 9. 2012 do 21. 11. 2012. Kromě jiných nároků vypořádaných konečně již v řízení před soudem prvního stupně se žalobce domáhal též odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním řízením a odškodnění nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby. Na toto požadované odškodnění přiznal soud prvního stupně žalobci částku celkem 83 000 Kč představující odškodnění nemajetkové újmy způsobené trestním řízením ve výši 50 000 Kč a odškodnění nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby ve výši 33 000 Kč. Tato částka 83 000 Kč je předmětem dovolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, ovšem neztotožnil se s tím, jak byl zjištěný skutkový stav právně posouzen. Podle odvolacího soudu je vzhledem ke všem zjištěným okolnostem přiměřená výše odškodnění za výkon vazby v částce 33 000 Kč, která byla žalobci v minulosti již vyplacena. Takto uzavřel též s přihlédnutím k §12 odst. 1 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Dále odvolací soud naznal, že vzhledem ke všem zjištěným okolnostem je přiměřeným zadostiučiněním pro žalobce za újmu způsobenou mu trestním řízením konstatování porušení práva ze strany žalované a omluva, kterou žalovaná žalobci rovněž již poskytla.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., arg. a contrario), dále jen „o. s. ř.“, odmítl pro nepřípustnost z důvodu §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle naposledy zmíněné normy dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Částka 83 000 Kč, která je předmětem dovolacího řízení (a o níž bylo ve výroku napadeného rozsudku rozhodnuto), sestává ze dvou samostatných nároků s odlišným skutkovým základem. Žalobce se vůči žalované domáhal poskytnutí peněžitého zadostiučinění za újmu způsobenou výkonem vazby (v částce 33 000 Kč) a za újmu způsobenou obecně trestním řízením, které vůči němu bylo vedeno na základě nezákonného rozhodnutí. Tyto dva nároky nejsou na sobě závislé a je možno je požadovat samostatně, přičemž ani jeden z nich nepřesahuje částku 50 000 Kč.
Uplatnil-li účastník v jednom řízení více samostatných nároků nebo spojil-li soud více samostatných věcí ke společnému řízení, je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm c) o. s. ř. u každé jednotlivé věci (u každého jednotlivého nároku) podle uvedených hledisek samostatně (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 456/2014, a v něm zmíněná další rozhodnutí).
Nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání přípustnost dovolání nezakládá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn s přihlédnutím k §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 6. září 2017
JUDr. Pavel Simon předseda senátu