ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4253.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4253/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 88/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2016, č. j. 11 Co 115/2016-20, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 12. 2015, č. j. 28 C 88/2015-15, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení.
Odvolací soud přisvědčil závěrům soudu prvního stupně týkajících se majetkových a sociálních poměrů žalobce a doplnil, že je mu z úřední činnosti známo, že žalobce vede velké množství sporů proti téže žalované o náhradu škody, přičemž toto jednání lze označit jako obstrukční a sudičské.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání zároveň požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 1. 2017, č. j. 28 C 88/2015-28, byla žádost žalobce zamítnuta. O odvolání podaném proti tomuto usnesení odvolací soud rozhodl usnesením ze dne 13. 4. 2017, č. j. 11 Co 93/2017-34, tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje. Následně byl žalobce soudem prvního stupně vyzván usnesením ze dne 1. 6. 2017, č. j. 28 C 88/2015-35, k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do 20 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na tuto výzvu žalobce nijak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2, části věty před středníkem, a §104 odst. 2, věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu