ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4583.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4583/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 4/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2016, č. j. 15 Co 216/2017-49, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 3. 2017, č. j. 19 C 4/2016-43, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Odvolací soud zhodnotil, že žalobce neuvedl žádné rozhodné skutečnosti, jež by zakládaly nárok na náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a proto nebyly splněny předpoklady pro vyhovění návrhu na ustanovení právního zástupce.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 22. 8. 2016, č. j. 19 C 4/2016-59, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do 10 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval přípisem ze dne 6. 9. 2017, ve kterém požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, nedostatek povinného zastoupení však neodstranil. O této žádosti již soud prvního stupně nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. platí, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Dospěl k závěru, že předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. nejsou splněny.
Žalobce se v žalobě a jejím doplnění omezil na neurčitá tvrzení o státních zločincích, jež likvidují nemocné osoby a poškozují jejich zdravotní stav. Neuvedl ovšem žádné rozhodné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby. Žalobce tedy nevylíčil, alespoň v hrubých rysech, čeho se domáhá a z jakého důvodu. Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že v případě žalobce se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014)].
V daném případě tak žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., a nesplňuje tím ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. září 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu