ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4737.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4737/2017-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zadostiučinění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 23/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2017, č. j. 70 Co 209/2017-136, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 1. 2015 bylo rozhodnuto tak, že se v části, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované uhradit mu částku ve výši 497 065 Kč s příslušenstvím, řízení zastavuje (výrok I), žaloba byla zamítnuta, co se týče částky ve výši 102 935 Kč s příslušenstvím (výrok II), a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok III). K odvolání žalobce rozhodl Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením tak, že se odvolání odmítá, neboť podání trpělo vadami, jež bránily jeho projednání.
Žalobce podal dne 30. 6. 2017 dovolání, v němž zopakoval svá skutková tvrzení obsažená již v jeho předchozích podáních v řízení, přičemž dovolání nesplňovalo zákonné požadavky na jeho obsah ani nebyl splněn požadavek povinného zastoupení ve smyslu §241 o. s. ř.
Žalovaná vyjádření k dovolání nepodala.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání proti shora uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, neboť směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (jde o usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání). Proto dovolací soud toto dovolání žalobce odmítl postupem dle §243c odst. 1 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.
Pokud žalobce v dovolání (č. l. 138) požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, má Nejvyšší soud za to, že o takové žádosti bylo již rozhodnuto, neboť žádosti o ustanovení zástupce pro předchozí dvě dovolání (rozhodnuto o nich bylo Nejvyšším soudem na č. l. 128 a 129) jsou obsahově téměř shodné a v aktuální žádosti absentují jakákoli nová tvrzení týkající se majetkových a jiných poměrů.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. 11. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu