ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4913.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4913/2017-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobkyně H. P., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 606/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2016, č. j. 17 Co 415/2015-70, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 26. 8. 2015, č. j. 31 C 606/2014-53, Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně nepřipustil změnu žaloby ze dne 11. 8. 2015, jež se týkala změn skutkových tvrzení (výrok I), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč (výrok III).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl návrh na přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu (výrok I rozsudku odvolacího soudu), odmítl odvolání žalobkyně proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a ve výroku II a III rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok III rozsudku odvolacího soudu). O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, při jehož podání nesplňoval podmínku povinného zastoupení. Současně s podáním dovolání žalobkyně požádala o bezplatné ustanovení zástupce z řad advokátů.
Návrh žalobkyně byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2016, č. j. 31 C 606/2014-101, zamítnut. Toto usnesení bylo následně potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. 17 Co 246/2016-131, proti kterému žalobkyně podala dovolání, přičemž řízení o tomto dovolání bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5125/2017.
Usnesením ze dne 27. 7. 2017, č. j 31 C 606/2014-134, ve znění usnesení ze dne 14. 8. 2017, č. j. 31 C 606/2014-137, soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů odstranila nedostatek povinného zastoupení. Žalobkyně nedostatek povinného zastoupení neodstranila, ač byla poučena, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by žalobkyně jako dovolatelka byla právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem nebo že má sama právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2, části věty před středníkem, a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 14. listopadu 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu