ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.515.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 515/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobkyně I. E., zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze, Opatovická 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1 350 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 414/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2016, č. j. 17 Co 420/2016-108, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované odčinění nemajetkové újmy spočívající v poškození žalobkyně postižením jejího majetku v exekuci nařízené Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 1364/2010. Dle tvrzení žalobkyně výše uvedený soud usnesením ze dne 22. 7. 2010, č. j. 34 EXE 1364/2010-20, nařídil výkon nezákonného exekučního titulu. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 19. 9. 2016, č. j. 46 C 414/2015-88, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 6 (výrok II.) jako soudu místně příslušnému. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně, a to tak, že věc se postupuje Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Ve zbytku jej potvrdil.
Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1958/2014, dle nějž i v případě, kdy má žalobce možnost vybrat si místně příslušný soud podle ustanovení §87 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), je tato možnost výběru z povahy věci omezena pouze na soudy, před kterými probíhalo řízení v prvním stupni. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, a je proto hospodárnější, rychlejší a účinnější, aby řízení probíhalo „na místě samém“, tedy aby vzhledem k dostupnosti důkazního materiálu jednal a rozhodoval soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody. Odpovídá totiž účelu ustanovení §87 písm. b) o. s. ř., aby ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy rozhodoval soud, kde konkrétní újma vznikla, a současně, aby tímto krokem bylo usnadněno dokazování v odškodňovacím řízení. Vzhledem k tomu, že řízení o nařízení exekuce bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 6, soud prvního stupně dovodil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Odvolací soud věcně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I., přičemž považoval po právní stránce za zásadní skutečnost, že v době nařízení exekuce proti žalobkyni ještě Obvodní soud pro Prahu 6 sídlil v obvodu městské části Praha 6, nikoliv v justičním areálu Na Míčánkách, ul. 28. pluku 29b, Praha 10, jak je tomu v současné době. K vydání tvrzeně nezákonného rozhodnutí tak fakticky došlo v obvodu městské části Praha 6 a z tohoto důvodu je alternativně příslušným Obvodní soud pro Prahu 6, nikoliv Obvodní soud pro Prahu 10. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1389/2016, soud odvolací změnil výrok II. usnesení soudu prvního stupně a věc postoupil obecnému soudu žalované, a tedy Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že dovolání žalobkyně spočívá na otázce procesního práva, která má být dovolacím soudem vyřešená jinak, než jak byla řešena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1958/2014. Žalobkyně má též za to, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky, která nebyla doposud dovolacím soudem judikatorně řešena a která se týká výlučně Prahy. Touto otázkou je, zda dovolací soud považuje ve smyslu svého usnesení sp. zn. 30 Cdo 1958/2014 za soud prvního stupně ten, který rozhodoval v prvním stupni, či zda se jedná o soud podle místa, u kterého bylo v prvním stupni rozhodováno, a to s ohledem na specifičnost Prahy, v jejímž případě je 5 obvodních soudů lokalizováno v justičním areálu Na Míčánkách s adresou 28. pluku 1533/29b, Praha 10. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odvolací soud se dopustil nesprávného výkladu ustanovení §87 písm. b) o. s. ř., když za rozhodnou označil instituci soudu – Obvodního soudu pro Prahu 6 a nikoliv místo, kde došlo ke skutečnosti, jež zakládá právo na náhradu škody. Dovolatelka dále namítá, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její základní právo na zákonného soudce a právo na spravedlivý proces ve spojení s principem rovnosti v právech. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Otázka práva žalobkyně zvolit si místně příslušný soud podle ustanovení §87 písm. b)
o. s. ř. byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou soudu dovolacího, když odvolací soud zohlednil, že možnost výběru místně příslušného soudu je z povahy věci omezena na soudy, před kterými probíhalo řízení v prvním stupni (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1958/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 2237/15, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1648/2016). Nejvyšší soud nevyhověl požadavku žalobkyně, aby uvedenou otázku vyřešil jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury, aprobované nadto výše citovaným rozhodnutím Ústavního soudu, odchýlit. Ostatně dovolatelka ani žádný konkrétní důvod, pro nějž by měl dovolací soud danou otázku posoudit jinak, neuvedla.
Ve vztahu k druhé dovolatelkou vymezené otázce, odvolací soud postavil své rozhodnutí na závěru, že v době vydání žalobkyní tvrzeného nezákonného rozhodnutí Obvodní soud pro Prahu 6 ještě sídlil v obvodu městské části Praha 6. Ke změně jeho sídla došlo až v průběhu září roku 2013. Napadené rozhodnutí na dovolatelkou vymezené otázce ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí, ať už by pro určení místní příslušnosti dle ustanovení §87 písm. b) o. s. ř. byla rozhodující instituce, která rozhodovala v prvním stupni, anebo obvod, v němž tato instituce sídlí. To z toho důvodu, že v této věci z hlediska časového v obou nastíněných řešeních je místně příslušným Obvodní soud pro Prahu 6.
Vzhledem k výše uvedenému dovolací soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k dovolatelkou tvrzenému zásahu do jejích základních práv.
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 5. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu