ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5422.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5422/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce M. M., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 838 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 113/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2016, č. j. 39 Co 183/2016-286, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21. 5. 2015, č. j. 25 C 113/2014-242, zamítl žalobu na zaplacení částky 1 838 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II). Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 11. 2015, č. j. 39 Co 266/2015-280, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 10. 2. 2016, č. j. 25 C 113/2014-242 (správně 25 C 113/2014-305), zamítl žalobu na zaplacení částky 1 838 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl, že je žalobce povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II).
Odvolací soud v rozsudku ze dne 22. 6. 2016, č. j. 39 Co 183/2016-286, výrokem I rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu (č. j. 39 Co 183/2016-286) podal žalobce tzv. blanketní dovolání ze dne 9. 10. 2016 (č. l. 296), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 10. 2016, č. j. 25 C 113/2014-298, které bylo žalobci doručeno fikcí dne 23. 10. 2016, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 22. 6. 2016, č. j. 39 Co 183/2016-286, a současně žalobce poučil, že nebude-li do pěti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na výše uvedenou výzvu nijak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. ledna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu