ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5495.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5495/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M. a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce P. Č. , zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Nemanická 440/14, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 39/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2013, č. j. 13 Co 409/2013-69, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 16. 7. 2013, č. j. 13 C 39/2012-58, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce ze dne 4. 6. 2012. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2013, č. j. 13 Co 409/2013-69, rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že se žádost žalobce o ustanovení právního zástupce ze dne 4. 6. 2012 zamítá.
Soudy takto rozhodly o žádosti žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce s e-mailovou schránkou pro zahájené řízení. Žalobce na druhé straně své žádosti uvedl, že je svobodný, způsob jeho bydlení je „polonájemní,“ z důvodu invalidity nemá žádné příjmy, jeho závazky dosahují tisíců, jeho způsobilost krást je nenarušena, úvěrová bonita rovná se „-1“ a dále že je příjemcem státních příspěvků.
V návaznosti na uvedenou žádost vyzval soud žalobce usnesením ze dne 15. 3. 2013, č. j. 13 C 39/2012-37, aby řádně odůvodnil svůj návrh na osvobození od soudních poplatků a věrohodným způsobem osvědčil své osobní, majetkové a výdělkové poměry a za tím účelem pravdivě vyplnil přiložený formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a veškerá v něm obsažená tvrzení přesvědčivě osvědčil. Žalobce na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval.
Soud prvního stupně žalobcovu žádost zamítl z důvodu, že pro nedostatečnou součinnost ze strany žalobce neměl dostatek podkladů pro úvahu, zda jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stručné prohlášení žalobce měl soud za nevěrohodné, neboť z něj nebylo zřejmé ani to, jakým způsobem žalobce uspokojuje své základní životní a bytové potřeby. Sama skutečnost, že je žalobce poživatelem invalidního důchodu, kdy ani tato skutečnost nebyla doložena, není natolik výjimečnou, aby automaticky znamenala ustanovení zástupce z řad advokátů na náklady státu. K dluhům žalobce by soud považoval za vhodné přihlédnout pouze tehdy, týkaly-li by se např. obtížné zdravotní či sociální situace žalobce, toto však žalobce blíže nespecifikoval a nedoložil.
Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) odkázal na §30 odst. 1 a §138 o. s. ř. a souhlasil též se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce své poměry soudu nižádným způsobem neprokázal, když prohlášení, jež žalobce učinil k žádosti o ustanovení právního zástupce, neobsahuje krom osobních údajů žádný konkrétní měřitelný nebo zhodnotitelný (přezkoumatelný) údaj. Závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žádosti žalobce o ustanovení právního zástupce je tedy správný. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil, avšak ve znění, že se žádost žalobce o ustanovení právního zástupce ze dne 4. 6. 2012 zamítá, protože o osvobození od soudních poplatků, o němž soud prvního stupně (zřejmě omylem) zamítavě rozhodl, žalobce nežádal. Výtce žalobce, že ve výroku usnesení soudu prvního stupně je nadbytečně rozhodnuto o osvobození od soudních poplatků, tak odvolací soud jako jediné přisvědčil. Odvolací soud dodal, že formulaci, kterou žalobce učinil ve vztahu k soudu prvního stupně, považuje za obhroublou, a upozornil na možnost budoucího uložení pořádkové pokuty podle §53 o. s. ř.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014, č. j. 13 Co 17/2014-84 (dále též jako „napadené rozhodnutí“) podal žalobce dovolání, jež bylo dáno k poštovní přepravě dne 1. 11. 2013, přičemž přípustnost dovolání žalobce shledává v tom, že odvolací soud nevyřešil otázku procesního práva soudným způsobem a že posouzení otázky poplatkové povinnosti (resp. žádosti o ustanovení zástupce) je nesoudné a nespravedlivé a nemůže být shledáno správným. Nejvyšší soud nevytvořil judikaturu týkající se poplatkové povinnosti či poskytování právní pomoci, poněvadž dříve nebylo dovolání v takové záležitosti přípustné. Soudy vynucují majetkové přiznání na tiskopisu vz. 060 a nehledí na učiněné prohlášení, čímž maří žádost o ustanovení zástupce. Žalobce dále k přípustnosti dovolání uvádí, že: „přípustnost mimořádného opravného prostředku nemůže být vymezena přípustností přípustnosti, resp. důvodnosti, jak přesto zákonodárce učinil i v zákoně č. 404/2012 Sb.“ Dovolací soud nepřehlédl, že žalobce brojí proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2013, č. j. 13 Co 409/2013-69, též v podání daném k poštovní přepravě dne 10. 3. 2014, kterým je též napadáno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014, č. j. 13 Co 17/2014-84. Ve zmíněném podání žalobce toliko opakuje některé argumenty obsažené v dovolání ze dne 1. 11. 2013. Dovolání žalobce bylo dále doplněno podáním advokáta žalobci ustanoveného pro dovolací řízení. Doplnění dovolání poukazuje toliko na právo na spravedlivý proces a na povinnost obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci tvrdí. V této souvislosti je v doplnění dovolání uvedeno, že se odvolací soud při řešení věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Žalobci ustanovený advokát se rovněž ztotožnil s dovoláním podaným žalobcem.
Jak dovolací soud uvedl již v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Ačkoliv je z dovolání srozumitelné, že žalobce tvrdí neexistenci judikatury Nejvyššího soudu týkající se osvobození od poplatkové povinnosti a ustanovení zástupce účastníkovi řízení, není již z dovolání patrná žádná konkrétní právní otázka, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo. Dovolání obsahuje toliko žalobcovy námitky, že jej měl soud vyzvat k doplnění podpisu na žádosti o ustanovení zástupce, odvolací soud měl rozhodnutí soudu změnit a nikoliv částečně potvrdit, obvodní soud prováděl nepřijatelné machinace se zásilkou žalobce, jejíž součástí byla žádost o ustanovení zástupce, soudy neměly v řízení po žalobci vyžadovat údaje o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, neboť požadování těchto údajů je nelegálním a soudem zaslaný tiskopis „Potvrzení o majetkových a výdělkových poměrech“ obsahuje chyby. Žalobce tímto způsobem tvrdí vadný postup soudů v řízení, aniž by formuloval otázku procesního práva. Pokud je v doplnění dovolání tvrzeno, že soudy svým postupem v řízení zasáhly do žalobcova práva na spravedlivý proces, neboť se nevypořádaly se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdili, rovněž se jedná o námitku vad řízení, a současně z uvedeného není vůbec zřejmé, v čem konkrétně mělo pochybení soudů spočívat. K namítaným vadám řízení dovolací soud nepřihlíží, neboť k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen u přípustného dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.). Míní-li žalobce, že již v žádosti o ustanovení zástupce uvedl věrohodným způsobem rozhodné skutečnosti, neformuluje právní otázku, ale toliko zpochybňuje skutkovou stránku věci.
Nad rámec uvedeného je možné poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu, jež je ustálena v závěru, že neuvede-li žadatel skutečnosti rozhodné pro osvobození přímo v žádosti, učiní tak na výzvu soudu, zpravidla formou vyplnění "Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“, tak jak se stalo též v souzené věci. Je v zájmu žadatele, aby formulář vyplnil pravdivě a tudíž ani nic nezamlčel (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1180/2013). Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků soud vychází z žádosti a dokladů účastníka řízení, případně z dalších skutečností, jsou-li mu známy. Důkazní břemeno o prokázání nedostatku prostředků k úhradě soudních poplatků nese účastník řízení. Doplnění údajů k výzvě soudu není vyloučeno zejména tam, kde jsou zjevně neúplné, např. v situaci, kdy podle prohlášení nemá žadatel žádné prostředky ani majetek a není jasné, z čeho uhrazuje své životní potřeby. (viz též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 648/2017. Žalobcem zcela v obecnosti uvedené tvrzení o nelegalitě postupu soudů nemůže ve světle uvedené judikatury obstát.
Přípustnost dovolání nelze též založit rozporováním racionality úpravy přípustnosti dovolání, jak se dovolatel v dovolání snaží.
Z výše vysvětlených důvodů přípustnost dovolání nezakládá žádná z námitek uvedených v dovolání a jeho doplněních. Nejvyšší soud tedy dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, neboť není přípustné.
Dovolací soud nerozhodoval o náhradě nákladů řízení, jelikož tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech řízení se zásadně rozhoduje rozhodnutím konečným.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu