ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5530.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5530/2017-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 18/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2017, č. j. 13 Co 434/2016-22, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 11. 2016, č. j. 37 C 18/2016-7, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení a jímž soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém zároveň požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 6. 2017, č. j. 37 C 18/2016-33, návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl, přičemž na základě odvolání žalobce toto usnesení odvolací soud potvrdil usnesením ze dne 28. 7. 2017, č. j. 13 Co 277/2017-44. Uvedené usnesení odvolacího soudu sice žalobce napadl dovoláním, avšak dovolací řízení zastavil Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5531/2017, neboť u žalobce neshledal naplnění předpokladů pro ustanovení zástupce.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 a 2 o. s. ř. platí, že dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen.
Ačkoli žalobce nebyl vyzván, aby pro podání dovolání proti napadenému usnesení splnil podmínku dle §241 o. s. ř., je nutno konstatovat, že o této podmínce byl žalobce soudy prvního stupně poučen v řízeních, ve kterých se rozhodovalo (či rozhoduje) o jeho podobných nárocích. Z rozhodovací činnosti dovolacího soudu je známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce opakovaně ke splnění podmínky vyzýván a žalobce tudíž musí být obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (srov. řízení před vedená dovolacím soudem pod sp. zn. 30 Cdo 3431/2017, 30 Cdo 3429/2017, 30 Cdo 2971/2017). Na uvedeném základě má Nejvyšší soud za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a že poučení o náležitém zastoupení se žalobci opakovaně dostalo.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno z důvodu nesplnění podmínky povinného zastoupení podle §241 o. s. ř., nebylo třeba rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí; o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 29. listopadu 2017
JUDr. Bohumil Dvořák
pověřený člen senátu