ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5543.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5543/2017-446
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně WELS – MONT – PRAHA s. r. o., identifikační číslo osoby 25141031, se sídlem v Praze 1, Národní 961/25, zastoupené opatrovnicí JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Jandova 208/8, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 987 774 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 164/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2017, č. j. 28 Co 64/2017-424, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Předmětem řízení bylo zaplacení částky 987 774 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která měla být žalobkyni způsobena Finančním úřadem pro Prahu 1 jako správcem daně, který jí nevrátil přeplatek nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty za čtvrté čtvrtletí roku 1999.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 1. 2017, č. j. 21 C 164/2002-416, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 1. 2017, č. j. 21 C 164/2012-421, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2016, č. j. 28 Co 138/2016-389, kterým byl mj. potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně).
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 2. 2017, č. j. 28 Co 64/2017-424, k odvolání žalobkyně usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Podle odvolacího soudu osoba splňující předpoklady pro osvobození musí existenci podmínek podle §138 odst. 1 o. s. ř. osvědčit, tedy předložit soudu příslušné listiny. Žadatel musí soudu prokázat své majetkové poměry, pokud tak neučiní, nemůže být jeho žádosti vyhověno (k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně soudu nedoložila svá tvrzení o nemajetnosti a pouhý odkaz na to, že v roce 2010 jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a od té doby se situace nezměnila, nepostačuje. Žalobkyně podle odvolacího soudu přerušila provozování živnosti pouze ohledně části předmětu své činnosti a není zřejmé, zda a případně jakých příjmů dosahuje z provozování živnosti čištění a praní textilu a oděvů. Žalobkyně soudu nepředložila ani daňová přiznání, ač k tomu byla vyzvána.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně prostřednictvím soudem ustanovené opatrovnice z řad advokátů včasným dovoláním (§240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka s odkazem na ustanovení §237 o. s. ř. uvádí, že „se jedná o případ, kdy by měla být vyřešena otázka posouzená dovolacím soudem jinak.“ Podle dovolatelky napadené rozhodnutí vychází z toho, že nedoložila svá tvrzení o nemajetnosti, provozování živnosti přerušila pouze ohledně části předmětu podnikání a nedoložila soudu daňová přiznání. Vzhledem k tomu, že neprokázala své majetkové poměry, nemůže být její žádosti vyhověno. V této souvislosti poukázal Městský soud v Praze na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2643/2013. Dovolatelka má však za to, že by tímto postupem byla zkrácena ve svých procesních právech, neboť bez osvobození od soudních poplatků nemůže být projednáno její dovolání.
Dovolatelka sice v dovolání přímo žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení má napadené rozhodnutí záviset, přímo nevymezuje (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ), dovolací soud nicméně vyšel z odkazu dovolatelky na usnesení sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, na které odkázal i odvolací soud ve svém závěru, že žadatel musí soudu prokázat své majetkové poměry, pokud tak neučiní, nemůže být jeho žádosti vyhověno.
V citovaném rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 Nejvyšší soud, a to i s odkazem na předchozí judikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu i svoji vlastní, jakož i komentářovou literaturu (srov. tam uvedené odkazy), dospěl k závěru, že účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. Posouzení naplnění tohoto účelu je ale vázáno na konkrétní věc a konkrétní uplatňované právo. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Objektivní nedostatek finančních prostředků (fyzické či právnické osoby) nesmí se stát (pro účastníka řízení) překážkou přístupu k soudu. Vychází se tedy zde, s přihlédnutím k celkovým poměrům osoby domáhající se soudní poplatkové liberace, z objektivní nemožnosti navrhovatele splnit předpokládanou poplatkovou povinnost (poplatkové povinnosti) v řízení, kdy je reálně vyloučena možnost i případné dispozice s majetkem navrhovatele za účelem jeho zpeněžení pro úhradu předpokládaných soudních poplatků. Při posuzování těchto majetkových poměrů je přitom pochopitelně esenciální poměřovat rozsah aktiv i pasiv a přihlížet ke všem (shora již vyloženým) právně významným okolnostem, které spoluurčují (mohou, resp. zpravidla budou spoluurčovat) celkový obraz poměrů osoby domáhající se přiznání osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší soud na základě argumentace obsažené v dovolání neshledal důvod se od shora uvedených závěrů své ustálené rozhodovací praxe odchýlit. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu pak s uvedeným posouzením předpokladů pro osvobození od soudních poplatků (řešením otázky procesního práva) není v rozporu.
Případná polemika dovolatelky se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že dovolatelka (žalobkyně) neprokázala své majetkové poměry, přípustnost dovolání založit nemůže, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Skutková zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhají (srov. též §241a odst. 6 a §243f odst. 1 o. s. ř.).
Nad rámec shora uvedeného, a to i s ohledem na dosavadní procesní postup soudu prvního stupně, nicméně dovolací soud konstatuje, že řízení, včetně řízení dovolacího, je podle §11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 29. 9. 2017, od soudních poplatků osvobozeno a dovolatelka je v řízení zastoupena advokátkou, soudem ustanovenou opatrovnicí, a to i pro dovolací řízení (srov. §29 odst. 4 poslední větu o. s. ř.). Protože vznik dalších nákladů řízení v tuto chvíli nelze předpokládat, není patrné, jakou újmu by žalobkyně v důsledku neosvobození od soudních poplatků měla na svých právech utrpět.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. listopadu 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu