ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5612.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5612/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce M. K. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 10199/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2016, č. j. 35 Co 49/2016-86, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 4. 5. 2015, č. j. 32 Nc 10199/2014-66, kterým byl zamítnut návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Žalobce současně s podáním dovolání navrhl, aby mu byl bezplatně ustanoven advokát pro vyhotovení dovolání. Uvedený návrh byl však zamítnut (srov. usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2016, č. j. 32 Nc 10199/2014-111, usnesení odvolacího soudu ze dne 8. 8. 2016, č. j. 35 Co 261/2016-119, a usnesení Nejvyššího soudu z dnešního dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5613/2016).
Usnesením ze dne 4. 10. 2016, č. j. 32 Nc 10199/2014-128, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do sedmi dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce reagoval pouze podáním nové žádosti o ustanovení advokáta (č. l. 130). O té již soud prvního stupně nerozhodoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016) a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce jako dovolatel právně zastoupen, a žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal důvod žalobci právního zástupce z řad advokátů ustanovit (srov. výše citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5613/2016), postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 25. dubna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu