ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5623.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5623/2017-134
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 870 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 463/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2016, č. j. 69 Co 80/2016-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 19. 1. 2016, č. j. 26 C 463/2013-62, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení právního zástupce pro řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 28. 4. 2016 dovolání.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Učinil tak proto, že řízení ve věci samé již bylo pravomocně skončeno a dovolací řízení v téže věci bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5625/2017.
Dovolání žalobce se tak stalo bezpředmětným v důsledku pravomocně skončeného řízení ve věci samé (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 917/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2045/2015). Bylo by tudíž nadbytečné rozhodovat o dovolání žalobce proti rozhodnutí o neustanovení zástupce pro skončené řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Rozhodnutí o dovolání podaném proti napadenému usnesení odvolacího soudu se tak nemůže projevit v poměrech žalobce.
Pokud žalobce „vznesl požadavek na odkladný účinek dle §243 o. s. ř.“, nebylo nutno o této žádosti rozhodovat samostatným rozhodnutím s ohledem na její bezpředmětnost, neboť (zejména) podle dovoláním napadeného usnesení není možno nařídit výkon rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 13. prosince 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu