ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5776.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5776/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce Ing. A. W., zastoupeného JUDr. Wandou Krygielovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Wuchterlova 566/7, proti žalované MTG Broadcasting CZ, s.r.o. , IČO 01533649, se sídlem v Praze 8, Na žertvách 132/24, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 3.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 42/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2016, č. j. 22 Co 267/2016-109, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se žalobou domáhá náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být dne 17. února 2011 způsobena tvrzeným zásahem do jeho osobnostních práv prostřednictvím vysílání TV Prima.
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále též „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. května 2016, č. j. 7 C 42/2014-81, zamítl návrh žalobce ze dne 19. dubna 2016 na záměnu účastníka podle §92 odst. 2 o. s. ř. kterým žalobce navrhoval záměnu žalované MTG Broadcasting CZ, s.r.o., za FTV Prima, spol. s. r. o., IČO 48115908, sídlem v Praze 8, Na žertvách 132/24. Žalobce podal návrh na záměnu účastníka na straně žalované poté, co z jejího vyjádření vyplynulo, že žalovaná v rozhodné době nebyla provozovatelkou vysílání TV Prima. Soud prvního stupně zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná se záměnou účastníků nesouhlasila.
Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 26. srpna 2016, č. j. 22 Co 267/2016-109, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto potvrzujícímu usnesení podal žalobce prostřednictvím advokáta včasné dovolání, ve kterém se domáhá zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání žalobce odvozuje z ustanovení §237 o. s. ř., když soudí, že otázka rozhodnutí o záměně účastníka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Přípustnost dovolání odvozuje také z ustanovení §238a o. s. ř.
K dovolání nebylo podáno ze strany žalované vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, že byly splněny podmínky §241 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě ve smyslu ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a) , o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §237 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj.,že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř., či jeho části (srovnej obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným v průběhu odvolacího řízení dle §238a o. s. ř. potom zakládá možnost dovolání i proti taxativně vyjmenovaným rozhodnutím odvolacího soudu, která mají v rámci probíhajícího odvolacího řízení jen procesní charakter, a která tedy nesplňují podmínky přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř., jelikož se jimi odvolací řízení nekončí.
K dovolatelem uváděné přípustnosti dovolání podle §238a o.s.ř. Nejvyšší soud shledal, že usnesení odvolacího soudu, které dovolatel dovoláním napadá, není usnesením odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o záměně účastníka ve smyslu §238a o.s.ř. Tímto rozhodnutím bylo totiž potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, který tak rozhodoval o záměně účastníka. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu tak není některým z rozhodnutí taxativně vymezených v ustanovení §238a o.s.ř. Nelze proto z tohoto ustanovení vyvozovat případnou přípustnost dovolání proti napadenému usnesení.
Dovolatel však kromě zmíněné potencionálně možné alternativy přípustnosti dovolání podle ustanovení §238a o.s.ř. shledává přípustnost dovolání také s přihlédnutím k ustanovení §237 o.s.ř., když konstatuje, že otázka rozhodnutí o záměně účastníka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak . Podle §237 o. s. ř., má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ , jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o.s.ř. jen, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). To však dovolání v označené věci nečiní a nenaplňuje tak zákonný předpoklad možnosti eventuálně klasifikovat podané dovolání jako přípustné.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není ve smyslu ustanovení 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. odůvodňován.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu