ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5950.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5950/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce A. Ž., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Janem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28/559, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 153/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016, č. j. 18 Co 18/2016-145, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou (po připuštění změny žaloby) domáhal zaplacení částky 200 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu diskriminace žalobce ze strany žalované.
Žalobce se cítil dotčen nesprávným úředním postupem žalované, když žalovaná uvedla o žalobci lživé tvrzení v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 29/2011, obsažené v podání žalované ze dne 4. 6. 2013.
V řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 29/2011 uplatnil žalobce nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 112/2007. Žalovaná v podání ze dne 4. 6. 2013 odkázala na svá předchozí podání v této věci, včetně podání ze dne 16. 2. 2012, v němž na svou obranu a ke zpochybnění tvrzení, že ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce vůbec mohlo dojít, uvedla podle žalobce lživé tvrzení, že žalobce zahajuje často z malicherných důvodů četná soudní řízení s tím, že takové počínání lze považovat za obstrukční a litigiózní (sudičské). Žalovaná tímto vyjádřením dle tvrzení žalobce porušila článek 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 200 000 Kč (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Odvolací soud se ztotožnil se závěry, k nimž dospěl soud prvního stupně, že nesprávný úřední postup ve smyslu §13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), je pojmově spjat s výkonem pravomoci státního orgánu. Takto však nelze hodnotit jednání žalované v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 29/2011, když žalovaná v rámci tohoto postupu, založeného na ustanovení §3 odst. 1 písm. a) a §6 odst. 2 písm. a) OdpŠk, nedisponovala (zákonem stanovenými) právními prostředky charakterizujícími výkon pravomoci státního orgánu, za nějž stát podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá, tedy oprávněním zakládat, měnit a rušit práva a povinnosti fyzických a právnických osob. Je tedy zřejmé, že jakýkoli postup žalovaného státu v postavení strany civilního sporu, charakterizovaného rovností stran, nelze podřadit pojmu výkon (správní či soudní) pravomoci státního orgánu a z tohoto důvodu nelze vyvodit odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. ani z jakéhokoli postupu žalované v rámci jejího působení na základě §3 odst. 1 písm. a) a §6 odst. 2 písm. a) OdpŠk. Z uvedených důvodů je rovněž v daném případě vyloučen vznik nároku na odškodnění za nesprávný úřední postup podle §13 OdpŠk na základě tvrzení týkajících se procesní obrany uplatněné žalovanou v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 29/2011.
Rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně postavil své rozhodnutí především na právním závěru, že jednání žalované ve věci náhrady škody podle §6 OdpŠk nepředstavuje nesprávný úřední postup ve smyslu §13 OdpŠk, neboť postup žalované, v němž uplatnila svoji procesní obranu vztahující se ke vzniku a intenzitě nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 112/2007, postrádá pojmový znak výkonu vrchnostenských pravomocí státního orgánu.
Uvedené řešení otázky hmotného práva nebylo dovoláním nikterak zpochybněno, když dovolatel ve vztahu k němu nevymezuje důvod dovolání, ani předpoklady přípustnosti dovolání (srov. §241 odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Námitkami dovolatele ve vztahu k jeho obstrukčnímu a litigióznímu přístupu (žalovanou tvrzenému) se dovolací soud nezabýval, neboť na jejich vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 o. s. ř. nezávisí.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť napadeným nákladovým výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, přičemž se nejedná o žádnou z výjimek v zákoně výslovně uvedených.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu