ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.753.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 753/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. S. , zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody ve výši 9 801 113 789 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 90/2014 (26 C 96/2014), o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 12. 2014, č. j. 26 C 90/2014-61, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2015, č. j. 72 Co 177/2015-193, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 12. 2014, č. j. 26 C 90/2014-61, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2015, č. j. 72 Co 177/2015-193, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 9. 9. 2015, č. j. 72 Co 177/2015-193, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, který rozhodl, že žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky v celkové výši 9 801 113 789 Kč s příslušenstvím, se zamítá a žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud dále rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Takto soudy rozhodly o nároku žalobce na zaplacení shora uvedené částky z titulu náhrady škody, která mu jako majoritními akcionáři společnosti RASTRA AG-CZ a. s., na jejíž majetek byl Krajským soudem v Hradci Králové prohlášen konkurz, měla vzniknout v důsledku poklesu tržní hodnoty akcií, jenž v daném případě byl zapříčiněn jednáním finančního úřadu a jím iniciovaným trestním stíháním žalobce, zástupců, společníků a prokuristy společnosti a zástupců většinových konkurzních věřitelů, které nakonec skončilo pravomocným zprošťujícím rozhodnutím Krajského soudu v Praze.
Odvolací soud seznal, že pokud konkurz na společnost RASTRA AG-CZ a. s. dosud neskončil (újmu na majetku akcionáře je možné určit až po skončení konkurzního řízení, a to jako rozdíl mezi majetkem do společnosti vloženým a podílem na likvidačním zůstatku při zániku společnosti), tak žalobci ani nevznikla jím tvrzená škoda, žalobcem tvrzené subjektivní právo se tak nemohlo stát nárokem, jehož uspokojení by bylo možné se s úspěchem domáhat u soudu. Odvolací soud dále v souladu se soudem prvního stupně uzavřel, že odpovědnost žalované je zcela vyloučena v souvislosti s trestním oznámením podaným Finančním úřadem v Pardubicích, neboť toto jednání již z povahy věci nemůže být shledáno protiprávním či naplňujícím znaky nesprávného úředního postupu, ale také proto, na jeho základě nelze ani dovozovat věcnou souvislost s žalobcem tvrzenou škodou.
Žalobce podal dovolání jak proti usnesení soudu odvolacího, tak i proti usnesení soudu prvního stupně, přičemž přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. dovozuje od toho, že:
„1) zneužití podle teorie rozhodování v nejistotě s pravděpodobností hraničící s jistotou nesprávného právního posouzení věci k aplikaci Občanského soudního řádu ve variantě platné v režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, když soudci inkviziční (bolševickou) metodou nesporného řízení, kterým toto řízení nebylo, aplikovali Občanský soudní řád ve variantě platné v režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, k fabulaci ‚materiální pravdy‘ k legalizaci výnosů trestné činnosti nesprávným právním posouzením věci v rozporu s čl. 6 ÚMLUVY o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu č. 33/1997 Sb., který je označen ‚Trestné činy praní výnosů zločinu‘, nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno,
2) zneužití podle teorie rozhodování v nejistotě s pravděpodobností hraničící s jistotou nesprávného právního posouzení věci k aplikaci Občanského soudního řádu ve variantě platné v režimu, který byl dne zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, když soudci inkviziční (bolševickou) metodou nesporného řízení, kterým toto řízení nebylo, aplikovali Občanský soudní řád ve variantně platné v režimu, který byl dle zákona č. 198/1993 Sb. zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný, k fabulaci ‚materiální pravdy‘ k popření ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve vzájemně se vylučující praxi nesprávných právních posouzení věci souběžně rozhodujících senátů odvolacího soudu, nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno a
3) nesprávné právní posouzení věci ke korupční legalizaci výnosů z trestné činnosti, bezdůvodného obohacení organizovaného zločinu, justiční (konkurzní) mafie, na úkor žalobce, získaných útokem na vlastnická práva žalobce prostřednictvím nezákonného trestního řízení proti žalobci, ovládajícímu společníkovi úpadce RASTRA AG-CZ a. s., a prostřednictvím konkurzního řízení úpadce RASTRA AG-CZ a. s., zneužitého k útoku na majetek žalobce, která je dokonávána prostředky popření práva na spravedlivé soudní řízení v řízeních o náhradu škody dle zák. č. 82/1998 Sb., nebylo dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeno.“
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze, neboť není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ), a proto Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně zastavil.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čemž dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3).
Ve vztahu k napadenému usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl, neboť žádná z uvedených právních otázek přípustnost dovolání nezakládá.
Výše citované body 1) až 3) přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemohou, neboť na vyřešení tam uvedených otázek napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezáviselo.
Námitky žalobce obsažené dále v dovolání (jež čítá 153 stran textu) jsou značně nekoncentrované, přičemž převážnou část dovolání představuje polemika se závěry a postupy soudů v celé řadě jiných řízení a následné osočování soudů všech stupňů soustavy a jiných státních orgánů z účasti na jednání justiční mafie. Podání je psáno způsobem obsáhlým, leč o to obtížněji srozumitelným, kdy bez zjevné systematiky dochází k rozčlenění textu do víceúrovňových seznamů s odrážkami (či číslováním), přičemž převážně není zřejmé, kde končí jeden argument a začíná jiný. Celé podání je propleteno desítkami odkazů a citací rozhodnutí Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, ale též soudů nižších článků soudní soustavy, z nichž dovolatel vyvozuje závěry právní, ale též skutkové. Dovolání neudržuje nosné myšlenky (jádro), a tak vedle sebe kupí různé obecně přijímané postuláty, konkrétní právní závěry, vlastní tvrzení a dedukce. Námitky jsou značně nekoncentrované a míjí se s tím, co bylo podstatou napadeného rozhodnutí, tj. s otázkami, zdali žalobci vznikla škoda ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a existuje-li příčinná souvislosti mezi tvrzenou škodou a (nesprávným) úředním postupem orgánů finanční správy.
Pouze zlomek obsahu dovolání se podstaty věci dotýká, dovolatel však v této souvislosti neformuluje žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení mělo ve smyslu §237 o. s. ř. napadené rozhodnutí záviset, a krom zřejmého nesouhlasu s rozhodnutím jako takovým neobsahuje dovolání ani žádný výklad toho, v čem má podle dovolatele spočívat nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem. Z hlediska podstatných námitek, které by mohly být způsobilé založit přípustnost dovolání, tak dovolání ve smyslu §241 odst. 2 a 3 o. s. ř. neobsahuje vymezení důvodu dovolání, ani v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani namítané vady řízení, neboť podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. září 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu