ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.972.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 972/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., ve věci žalobce K. Q. , zastoupeného Mgr. Janem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6/932, o náhradu škody ve výši 37.033,- Kč s příslušenstvím a náhradu nemajetkové újmy 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 45/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. října 2016, č. j. 15 Co 308/2016-77, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Rozsudkem ze dne 21. července 2016, č.j. 4 C 45/2015-52, Okresní soud v Tachově (dále též „soud prvního stupně“) výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci 37.033,- Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady škody, výrokem II. žalobu ohledně části úroku z prodlení z této částky zamítl, výrokem III. uložil žalované zaplatit žalobci 25.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy, výrokem IV. zamítl žalobu ohledně částek 50.000,- Kč s příslušenstvím a 55.000,- Kč s příslušenstvím a výrokem V. uložil žalované zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 47.229,- Kč.
Krajský soud v Plzni (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. října 2016, č. j. 15 Co 308/2016-77, k odvolání žalované výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně v části napadené odvoláním, tj. ve výrocích I., III. a V. podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil, výrokem II. odvolání proti výrokům II. a IV. odmítl a výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 13.148,28 Kč.
Proti výrokům I. a III. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 27. ledna 2017 dovolání, neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci.
K dovolání se vyjádřil žalobce, navrhl jeho odmítnutí, resp. zamítnutí, a požádal o přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Uplatnil-li účastník v jednom řízení více samostatných nároků nebo spojil-li soud více samostatných věcí ke společnému řízení, je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle §237 u každé jednotlivé věci (u každého jednotlivého nároku) podle uvedených hledisek samostatně. To se projevuje i ve zkoumání hodnotové hranice peněžitého plnění omezující přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. března 2005, sp. zn. 25 Cdo 1097/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3431, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 22 Cdo 3072/2008, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Jak již bylo uvedeno shora, rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 37.033,- Kč s úrokem z prodlení z titulu náhrady škody, 25.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy a 47.229,- Kč na náhradu řízení před soudem prvního stupně.
Přestože uvedené a soudem přiznané nároky byly žalobcem uplatněny v jednom řízení, jedná se o dílčí nároky (dle §31 a §31a zákona č. 82/1998 Sb.) se samostatným skutkovým základem, byť požadované jako důsledek jedné škodné události. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí je proto třeba posoudit u každého nároku, o němž bylo rozhodnuto, zvlášť, bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem.
Jelikož žádná ze soudy obou stupňů přiznaných částek nepřevyšuje částku 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř., byť celkový součet přisouzených plnění z jednotlivých nároků uvedenou částku převyšuje.
Z uvedených důvodů není dovolání přípustné ani proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 47.229,- Kč.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/2007).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodňován s přihlédnutím k ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. Dovolací soud pouze připomíná, že vyjádření žalobce, které se sice podrobně zabývalo věcnou stránkou projednávané věci, zcela pominulo otázku přípustnosti předmětného dovolání, která však byla v daném případě výlučně určující. Náklady spojené s tímto vyjádřením proto nelze klasifikovat jako potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu