ECLI:CZ:NS:2017:30.ND.136.2017.1
sp. zn. 30 Nd 136/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně mBank S.A., IČ 001254524, se sídlem ve Varšavě, Senatorska 18, Polská republika, zastoupené JUDr. Alešem Rozehnalem, advokátem se sídlem v Praze, Týnská 633/12, proti žalovanému M. J. , o zaplacení částky 51 106, 73 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 48 EC 5/2011, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 48 EC 5/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
V posuzované věci se žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 2. 3. 2011 domáhá zaplacení 51 106,73 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky tvořené nesplaceným úvěrem a poplatky za upomínky.
Nejvyššímu soudu byl doručen návrh žalovaného, aby v posuzované věci bylo rozhodnuto o „přeložení“ případu k Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu „pracovní a finanční neschopnosti“ žalovaného.
Žalobkyně s návrhem žalovaného nesouhlasí.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, může být věc přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu téhož stupně.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008).
Okolnosti toho druhu, že účastník řízení či svědek nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu jsou spíše běžné a nemohou zásadně samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K takovým poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v nyní posuzované věci bylo rozhodnuto o přikázání Okresnímu soudu v Ostravě, bylo by to nepříznivé pro žalobkyni, která s návrhem na delegaci nesouhlasila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 4 Nd 418/2009, nebo ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 4 Nd 153/2008).
Vzhledem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší soud důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu