ECLI:CZ:NS:2017:30.ND.176.2017.1
sp. zn. 30 Nd 176/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně Revelstoke Invest s.r.o., v konkursu, IČ 24120782, se sídlem v Brně, Mečová 358/8, proti žalované Glory Daze Associated S.A., reg. č. 584444, se sídlem 33 Porter Road, P. O. Box 3169 PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 671/24, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně LEVAPLECK LTD, reg. č. 9212937, se sídlem The Apex, Sheriffs Orchard, Coventry, CV1 3PP, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, korespondenční adresa P. O. Box 1309, Jindřišská 909/14, Praha 1, o určení neexistence zástavního práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 167/2015, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 167/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
V posuzované věci se žalobkyně žalobou ze dne 10. 7. 2014 domáhá určení neexistence zástavního práva k nemovitostem.
Nejvyššímu soudu byl doručen návrh žalobkyně ze dne 24. 2. 2017, aby v posuzované věci bylo rozhodnuto o přikázání věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila jednak tím, že došlo k přesunu podnikatelských aktivit koncernu C.M.B (žalobkyně je součástí tohoto koncernu) do města Brna, přičemž došlo i ke změně sídel jednotlivých koncernových společností na adresu Mečová 358/8, Brno. Dalším důvodem je zahájení insolvenčního řízení s žalobkyní, které je vedeno u Krajského soudu v Brně (bylo též rozhodnuto o úpadku žalobkyně a prohlášení konkursu na její majetek). Řízení o určení neexistence zástavního práva k nemovitostem bylo ze zákona přerušeno. Návrh na jeho pokračování učinila žalobkyně (insolvenční správce žalobkyně pokračování v řízení nenavrhnul), neboť má na jeho pokračování zájem. Žalobkyně poukázala na úzký vztah probíhajícího insolvenčního řízení s řízením o určení neexistence zástavního práva k nemovitostem (předmětné nemovitosti nyní tvoří součást majetkové podstaty dlužnice – žalobkyně). Žalobkyně dále podotkla, že Okresním soudem ve Svitavách nebyly ve věci učiněny významné kroky, které by jejímu návrhu bránily.
Vedlejší účastnice na straně žalobkyně, která požádala o vstup do řízení ve smyslu §93 občanského soudního řádu, se s jejím návrhem ztotožnila. Žalovaná s delegací nesouhlasí a považuje ji za účelovou s cílem oddálit rozhodnutí ve věci. Podle názoru žalované přesun sídla společnosti žalobkyně není důvodem, proč by měl být spor odňat svému zákonnému soudci. Vzhledem k nařízenému jednání ve věci lze usoudit, že se Okresní soud ve Svitavách s věcí již seznámil. S návrhem na delegaci vhodnou tak nelze souhlasit ani z hlediska hospodárnosti a rychlosti řízení. Insolvenční řízení je vedeno u Krajského soudu v Brně, kdežto soud navržený k delegaci vhodné je Městský soud v Brně, jednalo by se tak i nadále o zcela rozdílné soudy. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyní tvrzený zájem na pokračování řízení a následný návrh na delegaci vhodnou je zcela zřejmě účelovým tvrzením.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008).
Důvody, kterými žalobkyně zdůvodnila svůj návrh na delegaci vhodnou, nemohou zásadně samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K takovým důvodům lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v nyní posuzované věci bylo rozhodnuto o přikázání věci Městskému soudu v Brně, bylo by to nepříznivé pro žalovanou, která s návrhem na delegaci nesouhlasila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 4 Nd 418/2009, nebo ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 4 Nd 153/2008).
Vzhledem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší soud důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu