ECLI:CZ:NS:2017:30.ND.361.2017.1
sp. zn. 30 Nd 361/2017-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci oprávněné Vodafone Czech Republic a.s., IČ 25788001, se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2808/2, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinné L. V., t. č. neznámého pobytu, o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 54 EXE 1915/2017, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 54 EXE 1915/2017 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem byla dne 11. 4. 2017 doručena žádost soudního exekutora Exekutorského úřadu Přerov JUDr. Lukáše Jíchy o pověření a nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněné vůči povinné podle vykonatelného rozhodnutí (příkazu) Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro východočeskou oblast, ze dne 15. 3. 2016, č. j. ČTÚ-49 878/2013-636/II. vyř. - ŠkV.
Usnesením ze dne 25. 8. 2017, č. j. 54 EXE 1915/2017-18, Okresní soud v Ústí nad Labem vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a po uplynutí lhůty po podání odvolání oprávněné věc předložil Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II). Důvodem pro uvedený postup bylo zjištění, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, neboť v danou chvíli není jasné, zda má povinná majetek na území České republiky, a ani v obvodu kterého soudu má případně tento majetek. Povinná je fyzickou osobou, která nemá místo trvalého pobytu na území České republiky, a ani místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. V žádosti soudního exekutora o pověření a nařízení exekuce a v „exekučním titulu“ je jako adresa povinné uvedena T. V exekučním návrhu pak oprávněná uvedla jako adresu povinné Ú. n. L. Oprávněná navrhla, aby byl vedením exekuce pověřen exekutor se sídlem exekutorského úřadu v Přerově, který návrh na pověření a nařízení exekuce adresoval Okresnímu soudu v Ústí nad Labem.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu vyplývá, že Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se nepodařilo zjistit místo (trvalého) pobytu povinné na území České republiky. Skutečnost, zda má povinná exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinné (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 30 Nd 186/2016, a ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Nd 27/2017).
Z výše uvedeného vyplývá, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., neboť není možné dovodit podmínky místní příslušnosti podle §45 odst. 2 exekučního řádu. Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Okresní soud v Ústí nad Labem, u kterého již byl podán návrh na pověření a nařízení exekuce a zahájeno řízení, a v jehož obvodu měla povinná jednu z posledních známých adres pobytu (bydliště) v České republice (srov. exekuční návrh ze dne 30. 3. 2017 na č. l. 4, a sdělení oprávněné ze dne 25. 7. 2017 na č. l. 25).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. prosince 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu