ECLI:CZ:NS:2017:30.ND.423.2016.1
sp. zn. 30 Nd 423/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně J. B., proti žalovanému Ing. L. B., o vrácení výživného, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 17 C 105/2016, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 17 C 105/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 9.
Odůvodnění:
V posuzované věci se žalobkyně návrhem ze dne 22. 12. 2015 domáhá na žalovaném vrácení předplaceného výživného na syna D. B., ve výši 608 500 Kč.
Nejvyššímu soudu byl doručen návrh žalobkyně, aby v posuzované věci bylo rozhodnuto o „přeložení“ věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 9, a to vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu žalobkyně a k její finanční situaci, jež jí brání cestovat k Okresnímu soudu v Břeclavi.
Žalovaný s návrhem vyslovil nesouhlas. Důvody uváděné žalobkyní nepovažoval za dostatečně významné, aby odůvodňovaly zásah do práva na zákonného soudce. Žalobce rovněž poukázal na to, že žalobkyně důvody pro přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9 pouze tvrdí, ale neprokazuje; upozornil rovněž na možnost využití ustanovení §122 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, může být věc přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu téhož stupně.
Nejvyšší soud vychází z toho, že důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do citovaného ústavního principu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008).
Skutečnosti uváděné žalobkyní nejsou natolik významné a výjimečné (posuzováno zde výhradně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř.), aby dostatečně odůvodnily průlom do zásady zákonného soudce. Okolnost, že zdravotní stav nedovolí účastníku zúčastnit se jednání u příslušného soudu, příp. že účastník pro své tíživé finanční (majetkové) poměry avizuje možné problémy s účastí na soudním jednání, nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Neumožní-li žalobkyni její zdravotní stav či sociální, resp. finanční poměry účast při jednání u místně příslušného soudu, nic nebrání tomu, aby byla v projednávané věci vyslechnuta a s provedenými důkazy seznámena prostřednictvím dožádaného soudu ve smyslu §122 odst. 2 o. s. ř., tedy v daném případě prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001 nebo usnesení Nejvyššího soud ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Nd 297/2013).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud neshledal důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 9, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti proto nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu