ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.1798.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 1798/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Ĺubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 135/68, proti žalované V. S. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Doudou, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Tylova 242, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Z. S. , o zaplacení částky 10 160 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 57/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 29. 7. 2016, č. j. 15 Co 385/2016-368, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 29. 7. 2016, č. j. 15 Co 385/2016-368, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 22. 6. 2016, č. j. 5 C 57/2013-354, se mění tak, že řízení o odvolání žalované se nezastavuje.
Odůvodnění:
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 3. 2013 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 10 160 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 7. 8. 2014, č. j. 5 C 57/2013-211, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 10 160 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku podali žalovaná a vedlejší účastník na její straně odvolání. Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 10. 3. 2016, č. j. 5 C 57/2013-335, uložil oběma společně a nerozdílně uhradit soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč.
Usnesením ze dne 22. 6. 2016, č. j. 5 C 57/2013-354, Okresní soud v Pelhřimově zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení bylo žalované doručeno dne 23. 6. 2016. Žalovaná podala dne 8. 7. 2016, poslední den odvolací lhůty, proti tomuto rozhodnutí odvolání a dne 11. 7. 2016, tedy po uplynutí odvolací lhůty, došla na účet soudu prvního stupně částka 1 000 Kč představující soudní poplatek za odvolání proti rozsudku. Odvolací soud s odkazem na ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel, že soud prvního stupně postupoval zcela v souladu s citovaným ustanovením a že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku lze zrušit jen tehdy, je-li poplatek zaplacen do konce lhůty k podání odvolání proti tomuto usnesení, což v projednávané věci nebylo splněno. Byl-li soudní poplatek zaplacen po uplynutí odvolací lhůty, postup podle ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích nepřichází v úvahu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s odkazem na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva - posouzení problematiky charakteru a trvání lhůty pro zaplacení soudního poplatku - při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby napadené usnesení změnil tak, že odvolací řízení se nezastavuje.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. pro řešení dovolatelkou otevřené otázky následků zaplacení soudního poplatku po uplynutí lhůty k podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Se závěrem o přípustnosti dovolání se pojí též závěr o jeho důvodnosti, poněvadž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §2 odst. 5 věty první zákona o soudních poplatcích (v rozhodném znění) poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem je odvolatel a za řízení před dovolacím soudem dovolatel.
Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním odvolání.
Z ustanovení §7 odst. 1 věty první zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti.
Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Podle ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 9. 2016, sen. zn. 29 ICdo 38/2015, na něž správně odkazuje dovolatelka a jež je, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách, dospěl k závěru, že zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (§9 odst. 1 část věty za středníkem zákona o soudních poplatcích), avšak dříve, než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl. Dále uvedl, že ustanovení §9 odst. 7 věty první zákona o soudních poplatcích upravuje předpoklady, za kterých může soud, jenž rozhodl o zastavení řízení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, rozhodnout o zrušení svého usnesení o zastavení řízení, bez ohledu na to, zda poplatník proti němu podal odvolání. Nikterak však nedopadá na rozhodování odvolacího soudu, který je vázán stavem ke dni svého rozhodnutí (a nikoliv stavem k poslednímu dni lhůty pro podání odvolání). K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i ve svých dalších rozhodnutích, v nichž se zabýval včasností zaplacení soudního poplatku za odvolání proti rozsudku (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1054/2016, a ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5034/2016).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož soudní poplatek za odvolání proti rozsudku byl zaplacen po uplynutí lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení a podmínky ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích k zastavení řízení tak byly splněny, s ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu neobstojí. Žalovaná zaplatila soudní poplatek za odvolání dříve, než odvolací soud rozhodl o jejím včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, ke dni rozhodnutí odvolacího soudu tak splnila svou poplatkovou povinnost a v důsledku toho odpadl důvod pro zastavení řízení. I pro usnesení odvolacího soudu je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí (srov. ustanovení §154 odst. 1, §167 odst. 2 a §211 o. s. ř.), bylo proto na odvolacím soudu, aby odvolání žalované vyhověl a napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení vůči žalované nezastavuje.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedeného důvodu správné a dosavadní výsledky řízení umožňují, aby o věci rozhodl přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle ustanovení §243d písm. b) o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu změnil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §243g odst. 1 věta druhá, §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2017
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu