ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.1947.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 1947/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně To & Mi Vdf. spol. s r. o. , se sídlem ve Varnsdorfu, Pražská 2951, identifikační číslo osoby 44567677, zastoupené JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem se sídlem v Praze 2, náměstí Míru 341/15, proti žalované Ředitelství silnic a dálnic ČR , příspěvkové organizaci, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56, identifikační číslo osoby 65993390, zastoupené JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křižovnické náměstí 193/2, o zaplacení částky 102 228 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 234/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2015, č. j. 12 Co 224/2015-346, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 103 479 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. 2. 2015, č. j. 28 C 234/2011-294, rozhodl, že nárok žalobkyně na náhradu škody je co do základu po právu. K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá, a žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 30. 5. 2017 vzala žalobkyně své dovolání zpět s odůvodněním, že mezi účastnicemi došlo k uzavření dohody. Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle ustanovení §243c odst. 3 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř., neboť zpětvzetím dovolání žalobkyně zavinila, že dovolací řízení muselo být zastaveno, a vznikla jí tak povinnost nahradit žalované její náklady řízení. Zástupce žalované se práva na náhradu nákladů dovolacího řízení úkonem učiněným vůči soudu nevzdal, naopak v podání ze dne 9. 6. 2017 výslovně uvedl, že náhradu nákladů řízení požaduje, a tyto i vyčíslil a na svém požadavku setrval i v podání ze dne 23. 6. 2017 poté, kdy mu byla dovolacím soudem zaslána fotokopie listiny - prohlášení ze dne 29. 5. 2017, o níž žalobkyně opírala návrh, aby žádné z účastnic nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení. Žalované je třeba přisvědčit v tom, že z uvedeného prohlášení ze dne 29. 5. 2017 nevyplývá její závazek vzdát se práva na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 85 220 Kč podle ustanovení §7 bodu 7., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k 1. 1. 2016, z paušální náhrady 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 téhož předpisu a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 17 959 Kč. Požadoval-li zástupce žalované i odměnu za převzetí a přípravu zastoupení v dovolacím řízení, tato mu nebyla přiznána, neboť k převzetí věci došlo již v řízení před soudem prvního stupně a za tento úkon mu byla přiznána náhrada odvolacím soudem, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Odměna za úkon právní služby spočívající v převzetí zastoupení pro dovolací řízení tak není účelně vynaloženým nákladem, jenž by měl jít k tíži druhé strany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2136/2013-II, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 6. 2017
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu