ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.1999.2015.1
sp. zn. 32 Cdo 1999/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce B. B. , zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti žalované Komerční banka, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, o zaplacení částky 152 296 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 92/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2013, č. j. 9 Cmo 447/2013-89, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2013, č. j. 9 Cmo 447/2013-89, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2013, č. j. 56 Cm 92/2013-69, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 8. 2013, č. j. 9 Cmo 251/2013-64, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2013, č. j. 56 Cm 92/2013-42, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. Dne 16. 9. 2013, v němž toto rozhodnutí nabylo právní moci, soud prvního stupně znovu vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku, aniž mu stanovil lhůtu, a poté usnesením ze dne 11. 10. 2013, č. j. 56 Cm 92/2013-69, řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
Žalobce podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 251/2013-64 dne 24. 10. 2013 dovolání a dne 1. 11. 2013 napadl odvoláním usnesení Městského soudu v Praze č. j. 56 Cm 92/2013-69.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrdil. Zdůraznil, že žalobci vznikla podáním vzájemné žaloby (jež byla vyloučena k samostatnému projednání) poplatková povinnost, žalobcův návrh na osvobození od soudních poplatků byl pravomocně zamítnut, dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se tak stalo, nemá odkladné účinky, a soudní poplatek zaplacen nebyl.
Toto usnesení napadl žalobce dovoláním, jež má za přípustné pro řešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, „zda odvolací soud může vyčkat s vydáním rozhodnutí o zastavení řízení, jestliže žalobce podá dovolání do usnesení, které je podkladem pro vydání rozhodnutí o zastavení řízení, tedy zda může mít podané dovolání suspenzivní účinek“. Dovolatel vytýká soudům nižších stupňů, že o zastavení řízení rozhodly předčasně, jestliže nevyčkaly rozhodnutí o dovolání proti rozhodnutí, jímž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl jako neopodstatněné.
Se zřetelem k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §243e odst. 2 o. s. ř. zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě věc postoupí k dalšímu řízení věcně příslušnému soudu. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu závislá.
Z obsahu spisu vyplývá, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 2. 2015, č. j. 32 Cdo 3047/2014-125, zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2013, č. j. 9 Cmo 251/2013-64, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Pak ovšem nemůže obstát ani dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založené, a tudíž závislé ve smyslu §243e odst. 2 o. s. ř., právě na tom rozhodnutí, jež bylo dovolacím soudem zrušeno. Důsledkem kasačního rozhodnutí dovolacího soudu je procesní stav, v němž dosud nebylo o žalobcově žádosti o osvobození od soudních poplatků pravomocně rozhodnuto.
Nejvyšší soud proto v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu podle 243e odst. 2 o. s. ř. zrušil, aniž bylo třeba zabývat se přípustností dovolání a jeho důvodností. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil podle 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. též toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení,
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 5. 2017
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu