ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.3453.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 3453/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce Mgr. F. Š. , zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, proti žalované České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 8 , se sídlem v Praze 10, 28. pluku 1533/29b, identifikační číslo osoby 00024457, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, o zaplacení částky 212 868 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 280/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2017, č. j. 18 Co 56/2017-78, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 21. 12. 2016, č. j. 28 C 280/2016-62, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 přiznal žalobci osvobození od soudního poplatku za žalobu ve výši 50 %.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, aniž by uvedl, který z předpokladů přípustnosti uplatňuje. Navrhuje, aby Nejvyšší soud „usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 12. 2016 pod č. j. 28 C 280/2016-78“ zrušil a žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků v plné výši.
Podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť ač zastoupen advokátkou, na vymezení přípustnosti dovolání zcela rezignoval. Tvrzení, že „soud prvního stupně při svém rozhodnutí přehlédl relevantní judikaturu Nejvyššího soudu“, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu ustanovení §237 o. s. ř.
I kdyby bylo možno dovodit, že dovolatel prostřednictvím odkazu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zamýšlel uplatnit předpoklad přípustnosti dovolání, podle něhož se odvolací soud při řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, není tento předpoklad přípustnosti dán. V citovaném usnesení Nejvyšší soud uzavřel, že směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), soudní poplatek z takového dovolání se neplatí. Podle názoru dovolatele musí soud tuto judikaturu „aplikovat“ i na nyní projednávanou situaci, kdy původní řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dovolání. V projednávané věci však soud prvního stupně soudní poplatek za dovolání právě s odkazem na dovolatelem citované rozhodnutí nevybíral a odvolací soud se touto otázkou nezabýval, na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil. Nejvyšší soud zdůraznil v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, které je, stejně jako dále citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že vylíčení majetkových poměrů žalobcem je neúplné a nevěrohodné a žalobce tak soudu neumožnil řádné zhodnocení majetkových poměrů pro rozhodnutí o úplném osvobození od soudních poplatků. Tento závěr dovolatel nezpochybnil.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu. Pro posouzení jeho přípustnosti podle ustanovení §237 o. s. ř. jsou proto nevýznamné námitky dovolatele týkající se údajných pochybení soudu prvního stupně.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 9. 2017
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu